Dum spiro, spero...per aspera ad astra...

Moc se omlouvám všem zájemcům, ale nespřáteluju...
__________________________________________

13. kapitola

24. srpna 2010 v 0:01 | TeZ |  --I hate you 'cause I love you
Konečně, co? Už vážně nemám energii to pročíst, tak případné chyby omluvte. Je extra dlouhá, snad nejdelší a název? Ten sem jen tak střelila...Snad se bude líbit =)

13. kapitola - A ona věřila


"Maminko, kde to jsem?" zamumlal, když si světlo prorazilo cestu skrze víčka.
"U Svatého Munga, pane Malfoyi," ozval se nad ním přísný ženský hlas.
"A co tady dělám?" zamžoural, přičemž se snažil potlačit bolest v hlavě.
"Přenesli vás sem s několika četnými zlomeninami končetin, lehkým otřesem mozku, natrhnutou slezinou a odraženými ledvinami," obočí mu vyletělo hodně vysoko, až se schovalo ve vlasech.
"A co jsem dělal?" celá ta situace mu přišla směšná, protože naposledy si pamatoval, jak visel na okně, počkat…Proč visel na okně? Jo vlastně, Grangerová. Do hajzlu, Grangerová. Ona to všechno ví!
"No, dle očitého svědka jste spadl z okna, slezinu si nejspíše roztrhl při zavadění o větev a ledviny si odrazil o rantl záhonu," odměřeně si ho přeměřila.
Super. Takže byl u Munga, trochu se zmrzačil a Grangerová mu stejně nevěří. Udělal ze sebe jen vola, to jde, ne? Do háje s ní. Už ho nikdy nechce vidět? Fajn. Splní jí to. Zmizí z jejího života. Vezme matku…
"Matka," zrazu si něco uvědomil.
"Prosim vás, madam. Mohl bych jít někoho navštívit?" zeptal se opatrně sestry, co stále byla v pokoji.
"Samozřejmě, jste propuštěný. Nebylo to zase tak vážné, aby jste tady byl déle," přikývnul a vstal.
"Zde máte šaty a je zapotřebí, aby jste se ještě stavil na sesternu podepsat papíry, formalita," přikývl a nevrle jí naznačil, že by rád soukromí.
"Nono, snad se tolik nestalo. Věřte, mladý pane, rozhodně nemáte něco, co jsem ještě neviděla," sestra uraženě odkráčela z pokoje, načež se Draco rozesmál.
"Perverzačka stará," mumlal si pod nosem, když si natahoval rifle, které měl na sobě v době "úrazu". 'A dokonce mi i prádlo vyprali,' přičichl k triku, o kterém věděl, že by nemělo zrovna vonět po konvalinkách…ale vonělo. Nechtěl se tím zabývat, musel si pospíšit.

Zaklepal, a když se ozvalo tiché "Vstupte", nadechl se a vešel. Stála u okna. Dlouhé, lehce zvlněné, světlé vlasy jí spadaly až pod pás. Byla k němu otočená zády, tudíž nemohl vidět její obličej.
"Přejete si?" s tím se otočila a téměř vykřikla.
"Draco!" přiložila si dlaně na rty z části kvůli šoku, z části nevěřícně.
"Mami," dokázal vypravit přiškrceným hlasem. Do této chvíle netušil, jak moc mu chyběla. Jak jen se mohl chovat jako naprostý spratek? Nechal ji tak dlouho samotnou, ale teď jí to všechno vynahradí. To přísahal sám sobě. Už nikdy ji nenechá samotnou, i kdyby ho to mělo stát jeho štěstí.
"Synu, co tady děláš?" zeptala se. Očividně stále nevěřila, že za ní přišel. Po tolika měsících.
Nevěděl, co jí na to říct, tak jen došel k ní a objal ji. Doufal, že pochopí. Že to objetí promluví za vše.
"Oh Draco," prsty mu proběhla vlasy.
"Co se stalo?" pustil ji, aby se vedle ní mohl posadit na postel.
"Coby? Jen jsem si přišel pro svoji matku," prohodil, jako by mimochodem. Její tvář byla nejprve nechápající, potom se jí ale mihlo poznání.
"To jako myslíš…" usmál se na ni a přikývl.
"Podepsal jsem revers, že si tě beru do vlastního ošetřování," chytil její hubené zápěstí a umístil malý polibek na hřbet ruky.
"Všechno už jsem to vymyslel. Malfoy Manor sice shořelo, ale na náš účet byla poslána částka na opravy. Vzdáme se té proklaté barabizny a nastěhujeme se spolu na letní sídlo Malfoyů ve Francii. Co na to říkáš?" šťastně se na ni usmíval. Nechtěl, aby věděla, čeho se dopustil. Nesměla to poznat. Vyptávala by se a to by bolelo. Nebyla to sice láska, co k té prokleté čarodějce cítil, ale jistě by se do té fáze dostali, o tom byl přesvědčený.
"To je všechno hezké, synáčku, ale co tvá Univerzita?" zeptala se se starostí typickou pro matky. Znovu se na ni usmál.
"To je mi jedno. Odvolám to. Stejně…nemělo by to budoucnost," pokrčil, rádoby ledabyle, rameny, načež jej jeho matka chytila za dlaň.
"Draco, pověz mi pravdu. Proč tam nechceš jít? A co se vlastně stalo, že jsi si vzpomněl na svoji matku?" věnoval jí pobouřený pohled, ale věděl, že dál se nedostane, dokud jí to vše nepoví.
"Víš, zamiloval jsem se do holky, která mě nenávidí. Oba jsme se přihlásili na tu samou školu a taky díky ní jsem tady dneska," vzal to ve zkratce, na což se Narcisa zatvářila popuzeně.
"Myslíš, že se spokojím s takovým vysvětlením?" zakroutil nad tím hlavou a ušklíbnul se. Nikdy jí nedal tuhle možnost, tak teď si to hudlala užít.
"No, ozvali se mi, že mi zaplatí, když s ní půjdu ven. Udělal jsem to. Ne mami, netvař se tak. Nenáviděli jsme se. Nevadilo mi jí ublížit. Jenže…něco se zvrtlo. A může za to Snape. Přidělil nám společný úkol a…to…jaksi…sme…však víš, sblížili jsme se. Oběma nám na konci oznámil, že budeme přijati na školu, kam jsme si podali přihlášky. No a potom…" zatvářil se velice nepohodlně. Bylo to trapné. Byl dospělý a svěřoval se své matce. Jaká potupa.
"Nedivila bych se, kdyby ti zlomila čelist, Draco," věnovala mu rozzuřený pohled. "Žádná žena si nezasluhuje takové chování. Myslela jsem, že jsem tě dost naučila o respektu k ženám," přikrčil se. Z jeho matky šel strach, když byla bezmezně vytočená.
"Jenže otec říkal…" odmávnutím ho zastavila.
"Věděla jsem, že mi sabotuje tvoji výchovu. No co, alespoň si můžu říct, že bastard jsi po otci, ne kvůli mé výchově," její oči pohasly a bojovný plamínek se ztratil. Uviděl zármutek, co se jí zrcadlil v zornicích.
"Byl to sice bastard, ale já ho milovala. Byl jiný, předtím. Nikdy jsem nevěřila, že se do něj zamiluju, obzvláště né po tom, co ho otec přivedl domů. Nenáviděla jsem ho už na škole. Ale pak to všechno zmizelo a já si uvědomila, jaký doopravdy je pod tou maskou," sledoval ji s hrůzou v očích. Nikdy neviděl matku tak slabou.
"J-já vím," zamumlal s nadějí, že ji to uklidní.
Narcissa mu věnovala pohled zalitý slzami.
"Víš co, mami? Pojď, zavolám sestru a ta ti pomůže se obléct a sbalí ti věci. Odejdeme hned. Anglie už mám dost. Všechno to teď zařídím a stavím se pro tebe za hodinku, jo?" věnoval jí povzbudivý úsměv a než mu stihla odpovědět, byl pryč.
Nejdříve musel na ministerstvo, vyžádat si souhlas k přestěhování a také mezistátní spojení do Francie, pak na Grimaundovo náměstí. Jediné, v co doufal, bylo, že ji nepotká. Nedokázal by jí to říct.

"Jste si vědom, pane Malfoyi, že váš účet lze odblokovat, až když dosáhnete věku 21 let?" seděl tam už snad půl hodiny, ale snad už měl nakročeno k rychlému konci.
"Ano, jsem si toho dobře vědom. Hodlám si hned po přijetí najít práci a mé matce ošetřovatelku, samozřejmě. Mé OVCE byly nadprůměrné, tak by snad nemusel být problém," snažil se být laskavý, ale Malfoyovská pýcha se jen tak nezapře.
"To snad ne. Říkal jste, že jej potřebujete ihned? Čekací doba je nejméně měsíc, toho si jste vědom?" snažil se Draca naštvat, to bylo očividné.
"Ano, i toho jsem si dobře vědom, proto vás urputně žádám. Jde tady o více než blbé stěhování."
Měl by si zvyknout, že na jméno Malfoy jsou alergičtí asi všichni, bez ohledu na stranu.
"Co tím chcete říct, pane Malfoyi?" Sevřel čelist, aby opět neřekl něco nevhodného, co by jeho plán naprosto podělalo.
"Jde tady o zdraví mé matky. Ve Francii jí bude jistě lépe než kdekoli v Anglii," zavrčel. Byla to pravda, sice ně kompletní, ale z části by se to uznat dalo.
"Víte, jste vážně skvělý syn, více takových. Navíc, znal jsem se s vaší matkou. Vždy byla milá. Tady je papír, který předáte mé sekretářce, ta to vyřídí. Přeji příjemný pobyt ve Francii vám a matce brzké uzdravení," udiveně, téměř až nevěřícně si převzal papír, poděkoval a odešel. Nemohl tomu uvěřit. Celou tu dobu jen musel ukázat, jakým je člověkem? Ubohé. Ale důležitější bylo, že žena ve středním věku hůlkou něco zakouzlila a pak se na něj usmála.
"Do půl hodiny bude aktivován souhlas s přemístěním. Přeji příjemnou cestu," usmál se na ni. Cítil se zrazu takový…volný. Vše, co ho posledních několik hodin tížilo, zmizelo v euforii, kterou pociťoval. 'Občas se kvůli štěstí toho, koho máme rádi, musíme vzdát i toho nejdražšího, co máme.' Musel se zasmát. Nikdy mu nešlo pochopit, co tím jeho matka myslela, až teď. Bylo to tak stupidně jednoduché.
Teprve až když stanul před domem jeho předků, ucítil kámen, co ho táhl k zemi. 'Co když tam bude? Co když se potkáme? Jak zareaguje? Uteče? Bude křičet? Brečet? Bude mlčet a jen němě mi připomínat, co jsem mohl mít? Využil už Weasley šanci a utěšuje ji tak, aby na mě zapomněla? Nenávidí mě?' Jenže nad posledním se musel zastavit. 'Řekla mi to už tolikrát a přesto teď to je jiné. Nemělo by, ne?' nemohl už nad tím přemýšlet. Trvalo deset minut se sem dostat a teď promarnil dalších pět zíráním na starou ošoupanou omítku velkého domu. Deset než se sbalí a rozloučí. Jen s dospělýma, samozřejmě. Určitě musí poděkovat paní Weasleyové. Hodně mu přirostla k srdci. Tajně doufal, že více lidí tam nenajde. Nenáviděl sentimentální řeči, co dospělí dokážou vést.
"Och Draco, už jsi tady? Ale Hermiona…" byl vděčný za prozíravost, kterou paní Weasleyová vlastnila. I když, jestli se alespoň z poloviny tvářil tak zoufale, jak se cítil, poznal by to snad i krátkozraký.
"Rozhodl jsem se odejít. Jsem…ehm…jsem vám vážně moc vděčný.  Chovala jste se vždy tak…vřele. Neodepsala jste mě hned, jak jsem přišel. Dala jste mi šanci. Vážně si toho moc vážím," vážně to bylo nepříjemné, obzvláště když se celou dobu musel dívat do těch upřímných očí, které se zalévaly slzami.
"Drahoušku. Každý si zaslouží šanci, a já věděla, že nejsi zlý. Jen ti to bylo třeba trochu ukázat a dovést tě k tomu, a ty jsi nezklamal" Musel se usmát. Vážně ji měl rád.
"Jsem rád, že jsem splnil vaše očekávání," odpověděl strojeně, na což se starší žena začala smát. Kdyby neměl tak báječnou matku, určitě by si přál paní Weasleyovou.
"Musím se sbalit. Ještě přijdu," otočil se, že odejde, ale ruka na rameni ho zastavila.
"Nechceš s tím pomoct?" Věnoval jí vděčný pohled.
"Děkuji mnohokrát, ale zvládnu to. Když je ze mě ten lepší člověk," cítil, jak jej v hrudi bodl osten žárlivosti. Ke všemu měl skřítky, takže se jej matka nikdy nezeptala, jestli s něčím nechce pomoct. Sledoval ženu před sebou, jak si kapesníkem utírá koutky očí. Weasleyovi, vždy jimi opovrhoval kvůli jejich jmění, ale když se nad tím zamyslel, vždy měli více než on. Nikdy necítil takové vroucí city, když byl mladý. Byla to samá etiketa, mravy, chování, výchova. Draco, chovej se hoden svého jména. Ne, Draco, jsi dost velký, abys to pochopil. Nenuť mě vytáhnout hůlku, Draco, a chovej se slušně. Počkej, až přijdeme domů, tam tak sebejistý jistě nebudeš. Zopakuj mi, kolikrát jsem ti říkal, abys mě se svými malichernými problémy neobtěžoval. Nezajímá mě, že je chytrá. JE to šmejdka a je lepší než ty! Takhle chceš vážně skončit?
Z podivného zaseknutí se probral, až když mu vysoké tělo zastoupilo cestu.
"Kam si myslíš, že jdeš?" O krok ustoupil, aby se mohl Potterovi postavit z očí do očí.
"To není tvoje starost," podařilo se mu odpovědět mrazivě. Trochu doufal, že nepotká nikoho z nich, ale to by se musel stát zázrak. Snad nikdy nebyl dítě štěstěny.
"Jsem si jistý, že Hermiona to tak nemyslela." Snažil se, vážně se snažil nerozbít chlápkovi před sebou obličej, i když ho to stálo nadlidské úsilí.
"Bohužel, či bohudík, nikdo z nás nevidí do hlavy svaté vševědoucí Grangerové, tudíž z ní nemůže odpovídat. Jednoduché, a navíc je mi to jedno," se zaťatými zuby prošel okolo. Čekal, že ho udeří, něco mu udělá, ale nic nepřišlo.
"A ona věřila, že ses změnil." To ho donutilo se zastavit. "Řekla mi to včera, když jsem ji držel v náručí a tebe odváželi k Mungovi," to, co ho nejvíce štvalo, byl Potterův nezúčastněný hlas. Možná taky to, že ji objímal, ale s tím by se mohl smířit. Jenže on se rozhodnul.
"Klidně si ji můžeš nechat, nehodlám jí dál ničit život, jak mi to barvitě a hlavně hlasitě vysvětlila," znovu se dal do pohybu, ale Potterův tichý hlas ho znovu zastavil.
"Správný chlap neodchází bez boje." Na chvíli ho to donutilo se zamyslet. Možná měl pravdu, ale boj v jakém slova smyslu? Vše, co dělal, celý jeho život byl a je boj. A on nikdy nebyl takový chlap, aby ho ustál až do konce.
"Já svůj boj prohrál. Milerád přenechám místo jinému," s tím sešel zbytek schodů a zabočil do kuchyně. Ihned ve dveřích, jen co se objevil ho paní Weasleyová objala, což nečekal.
"Zabalila jsem ti nějaké sušenky a sendviče, chutnaly ti, pokud si dobře vybavuju," nevěděl, co na to říct, jen se smutně usmál.
"Ani nedovedu říct, jak moc vám děkuju, ale musím jít." Znovu zkontroloval hodiny, aby se ujistil, že má pět minut a bude se moci i s matkou přemístit. Jen pět minut jej dělilo od úplné volnosti.
"Nechtěl by ses alespoň na chvíli posadit?" zavrtěl hlavou.
"Vážně musím jít. Mějte se hezky, paní Weasleyová. A ještě jednou děkuju," s tím se otočil a vypadl z toho ďáblova sídla. Nebylo mu tam dobře. Za posledních několik minut zbořil celou tu ideologii, na které se stavěl celý jeho život. První dva řádky byly: Nenávidět a pohrdat mudlovskými šmejdy a nenávidět a pohrdat krvezrádci. Lucius se musí otáčet v hrobě rychlostí světla.

Šla po chodbě, v ruce nesla čokoládu a knížku s básničkami. Snad ho to potěší. Nechtěla, aby to tak dopadlo, ale nikdy by nevěřila, že by kvůli ní skákal ze stromu. Musela se tomu smát. Ale musela ho trochu potrápit, za to, co jí udělal. Smála se, když si vzpomněla, jak porovnávala líbání neznámého a Draca. Neznámý měl vždy na vrch, ve všech ohledech. Jak to jen nemohla poznat?
Celou noc o tom přemýšlela, dokonce si i vypracovala pro a proti, jen aby se zařekla, že ho vyslechne, ale nedá mu šanci hned. Miluje ho, tím si je jistá. Byl jiný, změnil se a ona si dokázala představit jejich vztah. Dokonce si byla jistá, že by spolu byli dlouho. Sice by si spolu museli projít mnoho zkoušek, ale společně by to zvládli.
Nejsou ideální pár, ale propracovali by se tam. Chtěla by mu dát další šanci, samozřejmě až poté, co ho nechá chvíli váhat. Bude ledová, odtažitá, jen doufala, že to vydrží. Kdyby mu hned ve dveřích skočila kolem krku, úplně by jí to zkazilo plány.
"Dobrý den. Potřebovala bych vědět, kde leží Draco Malfoy. Včera sem byl převezen." Usmála se na recepční, která si ji přeměřila podezíravým pohledem.
"Pan Malfoy, říkáte?" protáhla a hůlkou zakouzlila do vzduchu.
Hermiona celá nadšená čekala, co řekne.
Po minutě, která se nekonečně dlouho vlekla, se objevila odezva.
"je nám líto, ale pan Malfoy byl dnes ráno propuštěn." Hermiona jí věnovala zmatený pohled.
"Ale, vždyť teď je ráno," namítla chabě.
"Ovšem. Je to zhruba hodina, co podepsal lékařská potvrzení a odešel." Všechna radost z ní vyprchala. Pak si ale něco uvědomila.
"A nevíte, kam šel?" Ona to věděla, jen se chtěla ujistit.
"To bohužel nevíme, ale i kdybychom to věděli, nemáme právo cizím osobám poskytnout osobní informace," žena jí věnovala důležitý pohled.
"Dobře. Děkuji," otočila se a zamířila k netaxové síti.
Tady se jí to nepodařilo, ale doma ho určitě překvapí. V jeho pokoji, nebo v knihovně. Kuchyni, jídelně, na zahradě…kdekoli.
S úsměvem vyběhla z krbu v obývacím pokoji, nebyl tam. Vyrazila do knihovny, potom vyběhla po schodech a bez zaklepání vtrhla do jeho pokoje.
"Draco, už se nez…lobím?" nechápavě se rozhlédla po pečlivě vyklizeném pokoji. Vše tam bylo jako před Dracovým příchodem.
"Hermiono," podívala se na Harryho.
"Kde je?" Cítila úzkost, která se jí plazila po srdci. Tušila něco zlého.
"On…odešel," Harry to sice zašeptal, ale rozuměla každičkému písmenku.
"Kam?" v krku ucítila knedlík a v očích ji pálily slzy.
"To nevím. Jediné, co řekl, bylo, že tenhle boj prohrál," Chvíli jí trvalo, než jeho slova zpracovala.
 "Takže všechno, co řekl, myslel vážně?" zeptala se s nadějí v hlase.
"To nevím." Přikývla, než se pomalu odebrala z pokoje.
"Možná si to potřeboval v hlavě uspořádat," navrhl zamyšleně.
"No, tak ho necháme. Stejně jsme se přihlásili na stejnou školu, takže budeme mít spoustu času si to vyříkat," usmála se Hermiona. Ona mu dá tolik času, kolik jen bude potřebovat.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 24. srpna 2010 v 8:44 | Reagovat

Ajaj... ona si myslí, že sa stretnú v škole... no dúfam, že Draco si to s tým Francúzskom rozmyslí, alebo že mu niečo do toho príde, alebo ho prehovorí Narcissa alebo...
nechám to na teba :D :D :D

2 Majinká Majinká | 24. srpna 2010 v 12:36 | Reagovat

Wow.. Tak ten konec mě dostal.. celá tahle kapitola byla nádherná a povídka je též.. Hermiona je na konci taková optimistická.. jsem zvědavá co je ještě čeká..

3 Hyumi Nikarashi Hyumi Nikarashi | E-mail | Web | 24. srpna 2010 v 12:38 | Reagovat

jeziiis to je kraaaasne by mi nevadilo kebyze je to aj dlhsie ;) jeziis ja uz cme pokracko to je take krasne a napinave ;)
juuuj kraaaasa :-*

4 Koizumi Michiyo Koizumi Michiyo | Web | 25. srpna 2010 v 0:46 | Reagovat

Fajn, je to sice otřepaný, ale opravdu nemůžu najít dostatečně přiměřených slov. Stručně řečeno to bylo dokonalý... Kdybych to měla říct tak, aby to bylo dostatečný, seděla bych tu ještě týden a nechala si "nádherný, úžasný, skvělý, boží atd." překládat do japonštiny. ;)

5 Hope Hope | 25. srpna 2010 v 14:28 | Reagovat

krásné

6 bril-li-ant bril-li-ant | 25. srpna 2010 v 20:01 | Reagovat

je to super jen tak dal..prosim rychle rychle pokracovani!! :D

7 hebi-maaya hebi-maaya | E-mail | Web | 26. srpna 2010 v 10:00 | Reagovat

perfektne.. a teraz rychlo dalsiu kapitolu

8 MeG MeG | 26. srpna 2010 v 17:40 | Reagovat

Tééééz to si děláš srandu.... já tak nesnáším nedopsané povídky..... Asi tě teĎ budu otravovat čím dál víc....
Je to prostě bombáááááááá a já chci a chci a chci pokráááááááčkoooooooooooooo

9 Katrin de Montez Katrin de Montez | 28. srpna 2010 v 15:13 | Reagovat

úžasný, nemám slov rychle pokračování su napnutá jak struna jak to dopadne

10 veronika veronika | 29. srpna 2010 v 22:03 | Reagovat

skvelé

11 Rukushi Rukushi | 1. září 2010 v 20:17 | Reagovat

nádhera :)

12 joj joj | 7. září 2010 v 20:30 | Reagovat

tyjooo.....nice upé hezííííííí .pokračůůůůj prosííím =) =********

13 Zuzana Zuzana | 10. června 2011 v 23:57 | Reagovat

Tak to bol krutý koniec. Ešteže je tu epilóg :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama