Dum spiro, spero...per aspera ad astra...

Moc se omlouvám všem zájemcům, ale nespřáteluju...
__________________________________________

Epilog 1/2

26. srpna 2008 v 22:29 | ..:Tez:.. |  --Never say Never
Epilog 1/2



Seděla v pokoji a dívala se z okna. Vzpomínala na den, když odešel. Ten den k ní přišla Ginny a našla ji. Odvedla ji k nim domů na Grimmauldovo náměstí a tam ji teď drží. Nevadí jí to, protože kdyby nebyla tady, tak by musela čelit té neskutečné samotě. Ale ona nebyla sama. Jemně si pohladila bříško. Kousek z něj jí zbylo. Na tváři měla mírný úsměv a pomalinku se pohupovala v proutěném houpacím křesle. Už je to půl roku, co se dozvěděla tu novinku. Nejprve tyhle nevolnosti přiřazovala ke stresu nebo k rozrušení, ale Ginny jakožto zasloužilá matka ji ihned prokoukla. Hermiona jí to věřit nechtěla, a tak šla k mudlovskému gynekologovi, ale ten jí to potvrdil. Byla těhotná. Z počátku ji to opět srazilo na dno a přemýšlela o interupci. Jenže když si uvědomila, že ten tvoreček uvnitř je jejich společný problém, něco, na čem se podíleli oba dva, tak si to rozmyslela. Milovala ho, stále ho milovala a to prtě uvnitř jí natolik přirostlo k srdci, že by se ho vzdát nedokázala. Během nocí brečela, ale ve společnosti svých přátel se hrála na silnou. Na tváři se jí znovu rýsoval úsměv. Moc dobře si pamatovala, když nakonec řekla Harrymu i Ronovi, kdo je otcem dítěte.
"Hermiono, to nemyslíš vážně!"
"Proč bych nemohla. Máš proti tomu něco?"
"Vždyť to je Malfoy! S ním nemůžeš mít dítě!"
"Ach proboha, jsi tak dětinský, Ronalde."
"Je to jen Hermionina věc a myslím, že vy dva s tím nic neuděláte".
Vypukla obrovská hádka mezi ní, Ginny a Harrym s Ronem. Překvapilo ji, když se Gin postavila na její stranu a šla tak proti svému manželovi i bratrovi. Ale více ji překvapil fakt, že se s tím oba smířili. Ron sice občas pronesl nerudnou poznámku na Dracovu adresu, ale to bylo tak všechno. Jednou, když se spolu pohádali kvůli Dracovi, k ní Harry přišel do pokoje a obejmul jí.
"Víš, kdyby přišel, možná bych dokázal...". Nemusel ani dokončit větu, která Hermionu tak potěšila, že začala znovu brečet. Měla ty nejlepší přátele na světě, dítě, které už teď milovala nade vše, ale přeci jen jí jedno chybělo. Láskyplná náruč, která by jí chlácholila. Silné paže, které by se kolem ní obtočily jako dva velicí škrtiči a už ji nikdy nepustily a hlas, který by šeptal každou noc překrásné slova. Jen mírně zatřepala hlavou, aby vyhnala bolestivé myšlenky na úplnou rodinu a zadívala se z okna. Všude panovalo typické březnové počasí. Déšť se mísil se zbytky sněhu a vytvářely tak nepříjemnou směs lepící se na kalhoty. Hlavu znovu opřela o polštář na zadním opěradle křesla.
"Herm?" Do pokoje vešla zrzka.
"Nešla bys se mnou na Příčnou? Potřebuju nakoupit a tobě to jen prospěje." Hermiona lehce přikývla a zvedla se. Oblékla si teplé kalhoty, které si nechala ušít, protože její bříško už narostlo a v klasických obchodech "pro maminy" se jí žádné nelíbily. Vzala si teplý svetr, kabát, šálu s rukavicemi a vydala se dolů po schodech. Jakmile ji uviděl Harry, přiskočil ke schodům a nabídl ruku, aby jí pomohl.
"Připadám si jako vzducholoď." Postěžovala si mu s úsměvem a přijala nabídnutou pomoc.
"Víš, že by ses neměla přepínat. Máš riz..." Hermiona máchla rukou, že tohle téma je pasé.
"Harry, celé dny jen sedím a nebo tloustnu. Procházka mi neuškodí." Mile se na něj usmála.
"Dobře, ale jestli se ti udělá špatně, okamžitě mi volejte a já tam dorazím." Podíval se na ni s obavami. Hermioně do očí opět skočily slzy.
"Promiň, to ty zatracené hormony." Omluvila se, když se hlučně vysmrkala do puntíkovaného kapesníku.
"Každopádně neměj strach, mami." Věnovala Harrymu ušklebek a vyšla ven. Ginny i Sirius se s Harrym rozloučili a taky se vydali do šedivého počasí.
"Opravdu nemám jít s vámi?" Houknul za nimi s obavami v očích.
"Věř mi, zvládneme to, zlato." Naposledy ho Ginny políbila a pak se vydali pěšky na autobusovou zastávku. Herm přemístění vyřadila, protože jí lékaři upozornili, že by mohlo dojít k samovolnému potratu a to Herm riskovat nechtěla. A jezdit MHD byla zvyklá.
Dopravili se k Děravému kotli a vešli do zakouřené hospody. Hermioně se okamžitě z vydýchaného a zatuchlého vzduchu udělalo zle a tak se musela chytit nejbližšího stolu.
"Je ti dobře?" Okamžitě k ní přiskočila Ginny a Sirius polekaně vypískl.
"Nene, to je dobré. Jen...se mi zamotala hlava z toho vzduchu." Pokusila se usmát ale vyšel z toho jen škleb. Znovu se vydali do zadní části hospody. Cestou pozdravili hospodského Toma a zdvořile odpověděli na pozdrav jedné staré čarodějce sedící u krbu. Ginny hůlkou poklepala na pár cihel a Sirius ji s nadšením sledoval.
"Až budu veliký, maminka s tatínkem mi taky koupí takovou hůlku, a pak budu moct čalovat jako oni." Otočil se na Hermionu a ta ho s úsměvem pohladila po vláskách.
"Pojď ty kecko." Usmála se na něj Ginny a společně vešli na poměrně rušnou ulici.
"Skočím si do lékárny, jestli vám to nebude vadit." Otočila se na ně s úsměvem. Dlouho v Příčné nebyla.
"Nene, počkám tě u George v krámu." Hermiona přikývla a vydala se na opačný konec ulice. V lékárně koupila pár přísad do lektvarů, které jí pochyběly ale nic víc. Přeci jen vyrůstala mezi mudly a tak věci pro těhotné raději shání u mudlů. Například čaj, který mudlové vyrábějí speciálně pro těhotné je k nezaplacení.
Hermiona vyšla z lékárny a zamířila ke krámu s křiklavě barevnými vitrínami.
"Hermi, jsi to ty? No páni, ani bych tě nepoznal. Ginny se sice zmiňovala, že už se na tobě těhotenství podepisuje, ale že až takhle." Uvítalo ji jedno z dvojčat a přitom ji sevřel v medvědím obětí.
"Proboha, chceš mě udusit?" zasípala Hermiona a Georg se od ní odtáhl.
"Promiň, hele, něco tu pro tebe mám." Odběhl někam do skladu a Hermiona se podívala na Ginny. Ta jen pokrčila rameny a upřela pohled ven skrz polepenou vitrínu.
"Hele, když to tadyhle natáhneš..." Přiletěl k nim Georg a v ruce nesl podivně tvarovanou hromádku chlupů. Aniž by stačil říct cokoliv jiného, z té věci se začala linout nehorázně pištivá melodie ukolébavky.
"Promiň, ale myslím, že se se svým hlasem spokojím." Podívala se na ně s omluvným pohledem.
"No, nevadí. Ah, omluvte mě dámy, musím se věnovat zákazníkům." Odběhl k houfu menších dětiček, co stály kolem skříňky s barvijazykovými žvýkačkami.
"Měly by jsme jít. Slíbila jsem Harrymu, že se stavím u Gringotů a vyberu nějaké peníze." Odešly z krámku ale Hermiona začala mít zvláštní pocit. Už jak šla z lékárny ho měla. Jako by ji někdo sledoval. Znovu se ohlédla, ale jediné, co viděla byly davy lidí. 'Že by to způsobovalo taky to těhotenství?' pomyslela si zatímco míjeli obchod pana Olivandera...
Než všechno vyřídili a koupili, uběhly téměř čtyři hodiny. Během těch čtyř hodin se pocit, že je pronásledována, ještě více stupňoval.
"Ginny? Nezdá se ti, že nás někdo sleduje?" Nevydržela to a zeptala se své kamarádky tichým hlasem. Zrovna se posadili do jedné mudlovské kavárny, aby si mohli dát čaj a Hermiona dostala nehoráznou chuť na zákusky. Chvíli sledovala, jak se její kamarádka nervózně ošívá a těká pohledem sem a tam.
"Ne, myslím, teda vím, ne, nezdá se mi," vykoktala ze sebe a pokračovala ve výběru kávy. Hermioně to přišlo dost podezřelé, ale přešla to beze slov. Objednala si mátový čaj, indiánka, větrník, špičku a ještě si nechala několik zákusků zabalit sebou.
"No teda, Herm. Nechceš tak náhodou prasknout?" Zeptala se jí s neskrývaným smíchem Ginny.
"Nemůžu zato. Malý má chutě." Pohladila své bříško, načež se zasmála.
"Já vím, vždyť když jsem čekala tohohle čiperu, jedla jsem všechno, co se dalo," přiznala Ginny a sama si objednala vídeňskou kávu a sobě i malému Siriovi zákusky. Když všechno spořádali, zatáhla je Hermiona do obchůdku pro kojence.
"Podívej se na to. Není to úžasné?" Rozplývala se Hermiona nad bleděmodrou soupravičkou. Celá dojatá ji hodila do košíku a přešla k jinému regálu. Tak se stalo, že tu strávily více než půl hodiny a jejich nákupní košík se zaplnil až po okraj. Hermiona si zrovna prohlížela malilinkaté botičky, když jí pohled padl na vitrínu. Překvapením se jí rozšíří zorničky a upustila pár botiček na zem.
"Draco?" šeptla a okamžitě se rozběhla k východu.
"Herm, počkej. Kam utíkáš!" Slyšela Ginnin hlas jakoby z dálky, ale nedbala na něj a rozrazila dvoukřídlé dveře.
"Draco?!" Křičí z plných plic, ale muž stojící u vitríny už tam nestál. 'Ne, nemohlo se mi to zdát. Ty oči...' po tvářích se jí začaly řinout horké slzy a ona sama stojící uprostřed chodníku padla na kolena.
"Hermi, proboha, co se ti stalo? Co se děje?!" Klekla si před ní Ginny a chlácholivě ji objala.
"Ginny, já ho viděla. On tady byl. Byl to určitě on. On se vrátil, přišel..." Drmolila rychle roztřeseným hlasem, mezitím co svírala svoji kamarádku.
"Draco? Ne, to nemohl být on. Pojď. Zaplatíme nákup a půjdeme." Ginny ji zvedla z ledové země a odvedla zpět do obchodu.
"Poslední, co slyšela, bylo jak se Ginny omlouvá rozzuřené prodavačce a pak, jako by ji zavřeli do nějaké bubliny, nic kolem neslyšela. Když vyšli před obchod, stálo tam auto, které si pořídili manželé Potterovi a k nim se řítil Harry. Viděla, jak naprázdno otevírá a zavírá pusu. Pootočila hlavu mírně směrem Ginny a ta dělala to samé. Žádné slova, jen hrobové ticho.
"Draco," šeptla znovu a z očí se jí začaly znova hrnout slzy...
Stál uprostřed pokoje a tupě zíral na stěnu, na které byl flek od něčeho hnědého. Čekal na osobu, která by mu mohla říct víc. Chtěl vědět víc, ne, on to potřeboval. Proto se vrátil. Potřebuje jí vidět. Někdo zaklepal na dveře a on strnul. Konečně, konečně je tady.
"Dále." Pronesl frázi, kterou viděl v nějakém mudlovském filmu a čekal, až vstoupí. Ani nemusel dlouho čekat, dveře se otevřely a v nich stála rudovlasá žena.
"Cože? Ty?!?! Jak se opovažuješ sem lézt po tom všem?" Během chvíle držela hůlku v ruce a mířila přímo na jeho hlavu.
"Klidně mě zabij, ale chci, abys mi splnila jedno poslední přání. Prosím, chci ji vidět." Jeho hlas zněl stejně zoufale, jak se cítil. Sklonil hlavu a zhluboka se nadechl. Nevěděl, čím to bylo, že mladá Weasleyová, jak zjistil paní Potterová už několik let, sklonila hůlku a dokonce se posadila na gauč, jediný kus nábytku, který byl v pokoji, a vyslechla ho. K jeho velkému překvapení mu dokonce slíbila pomoc. Byl jí za to nesmírně vděčný. Když se po ní ptal na ministerstvu, obtloustlá žena mu sdělila, že slečna Grangerová podala výpověď před zhruba pěti měsíci. Od té doby se tam neukázala. Byl zoufalý a tak jediný člověk, který ho napadl, byla ona. Řekla mu, v kolik se asi objeví v příčné a on už bezmála hodinu seděl v Děravém kotli a nervózně sledoval dveře. Když se snad už po sté dveře otevřely a v nich se objevila zrzavá hlava s malým klukem, tak nechutně podobnému Potterovi, ruce se mu začaly klepat. Cítil, že jeho chladný výraz, který roky udržoval a pěstoval, byl ten tam a on se celý nedočkavý klepal na židličce v rohu místnosti. Když konečně vstoupila, zatajil dech. Vypadala tak...úžasně. Její obličej ještě červený od ledového větru, který venku fučel, neposedné kudrliny, snad ještě neposednější něž jindy a...vytřeštil oči. 'Ne, to nemůže být pravda. Jen se mi to zdá' ujistil sám sebe, ale raději si promnul oči. Pořád tak vypadala. Jeho pohled ji provrtával skrz naskrz a tak když poklesla v kolenou a chytila se stolu, málem vyletěl ze svého místa. Věřil, že kdyby udělal dva, možná tři skoky, chytil by ji do náruče, aby ji ubránil před pádem. Jenže děsil ho fakt, že když se viděli naposled, tak ji chybělo to veliké, kulaté na předu kabátu. 'Možná je jen navlečená' pomyslel si, ale když dlaní pomalu obkroužila ten "hrb" na jejím břichu, zhluboka se nadechnul. 'Mohla se zmínit, že už si našla náhradu' hořce se usmál a přešel k baru, kde si u hospodského objednal skleničku dvojité ohnivé whisky. Jenže zvědavost mu nedala.
"Vy znáte ty ženy?" zeptal se opatrně shrbeného muže před sebou.
"Jistě, jistě. Paní Potterová se synem a slečna Grangerová. Kdo by je neznal," zadrmolil starý hospodský mezitím co naléval zlatavou tekutinu.
"A nevíte náhodou, s kým tak druhá čeká dítě, že?" zeptal se tiše.
"Víte, informace něco stojí." Draco na něj upřel pohled, ale na pult hodil padesát galeonů. Hospodskému se rozzářily oči.
"Nevím to jistě, ale šušká se, že je to svobodná matka. Otec se prý dítěte zřekl. Momentálně myslím s nikým nežije, pane," mluvil podlézavým tónem. Draco krátce přikývnul, hodil do sebe dvojitou dávku whisky a zamířil k přepážce, co dělila mudlovskou čtvrť od nejslavnější kouzelnické ulice. Celou dobu ji sledoval. Jak šla do lékárny, když ji objal Weasleyovic zrzek i když odcházeli. Sledoval je do mudlovské kavárny a pak k obchodu s...'oblečení pro mimina. Přešel k oknu a podíval se do obchodu. Zrovinka se dívala na nějaké světlé oblečení a přitom se tak šťastně usmívala. Draca na malou chvíli bodlo u srdce. 'Je tak krásná' nalepil se na sklo a sledoval každý její pohyb. Místy, když se šťastně usmívala, se usmíval i on, jako by cítil tu její radost. Prohlížela si něco malého, když vzhlédla a podívala se mu přímo do očí. Sledoval, jak její tvář pobledla a její rty vyslovily jeho jméno. Pak se rozběhla ke dveřím. Přemístil se do temné uličky naproti a schoval se za popelnice.
"Draco." Slyšel jí volat a raději zavřel oči. Začaly ho totiž nepříjemně pálit. 'Co jsem to zase udělal?' Podíval se na ženu klečící na chodníku, jak se jí do kolen vpíjí vodnatá břečka a ona se otřásá vzlyky. Během několika málo minut před obchodem zastavilo čistě mudlovské auto a z něj vyskočil Potter. Draco sevřel ruce v pěst, když viděl, jak ji opatrně objal a vedl ji k autu. Měl to být on, kdo ji má chlácholit, ne ten zatracený Potter. Já jsem otec...' zarazil se. 'Já, ale...počkat. Jestli před pěti měsíci podala výpověď, mohla být tak v šestém měsíci a je to téměř půl roku, co jsme měli úkol ve Francii...' Dracovi oči se ještě více rozzáří. 'Já, já budu táta'

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MEG MEG | Web | 26. srpna 2008 v 23:02 | Reagovat

Aaaaaaaaaaa, Tete to je tak krásné ...Asi budu plakat...Sorry to ty hormony..Fňuk..Pšik...Smrk...Nojo to víš kluci taky rostou i Štěpánek i Sebastiánek-zlatka moje. A neboj se budeš kmotra s Kačou(Sestrou) xDxDXD

2 Valli Valli | Web | 27. srpna 2008 v 16:02 | Reagovat

uáááááááááááááááááááááááááá to je super!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!§xDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

honem další dílek!!!!!!!!!!rýýýchle!!!!!už se nemůžu dočkat!!!!!!!xD

3 Hermiona-Nikola Hermiona-Nikola | Web | 30. srpna 2008 v 14:03 | Reagovat

Skvělý!!!Těším se na pokračování,škoda,že už poslední=0(

4 mischulka mischulka | Web | 30. srpna 2008 v 23:21 | Reagovat

jééé to je krása...já už jsem tu dlouho nebyla tak se nestačím divit...:))

5 Tynka Tynka | 31. srpna 2008 v 16:38 | Reagovat

plosim plosim pokracuj!!!

6 malfoyka malfoyka | Web | 1. září 2008 v 13:58 | Reagovat

rychle dalsi kapcu....honem honem....skoda ze povidka konci...

7 sakura sakura | E-mail | Web | 9. září 2008 v 19:13 | Reagovat

krrraaaaaaaaaaaaaaasa kawai no super

8 Dorea Dorea | Web | 14. července 2009 v 1:04 | Reagovat

tak to byla kráásný, takový dojemný... něco mi říká, že nakonec přeci jen budou spolu...

9 Andrzej Andrzej | E-mail | Web | 25. června 2012 v 12:55 | Reagovat

Moc hezký článek =).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama