Dum spiro, spero...per aspera ad astra...

Moc se omlouvám všem zájemcům, ale nespřáteluju...
__________________________________________

9. Kapitola - Úkol začíná

20. srpna 2008 v 22:57 | ..:Tez:.. |  --Never say Never
IX. Kapitola - Úkol začíná


Hermiona se tiše plížila chodbou ke třem místnostem. Věděla přesně, kam má jít a doufala, že Draco je všechny udrží v konferenční místnosti. Přesně jí vylíčil cestu sklepením. 'Je to tu jako v Bradavických sklepeních' hořce si pomyslela, ale dál tiše šla. Konečně stanula před třemi dveřmi. Slyšela tichý rozhovor zpoza jedněch dveří. Tiše, velice tiše zašeptala kouzlo a dveře úplně vpravo se otevřely. Proklouzla do místnosti a pozorně se rozhlédla. Konečně spatřila stolek a na něm obrovskou knihu. Přešla až k ní a vytvořila kopii, jak jí řekl Draco. Pak ji jednoduchým teleportačním kouzlem nechala zmizet do jejich bytu. 'To by bylo' pomyslela si a znovu se vykradla ven z místnosti. Zavřela a otočila se, že odejde zpět, ale uslyšela kroky. Aniž by stačila zareagovat, před ní se vynořil vysoký muž.
"Co tady pohledáváš," křikl na Hermionu a jeho hůlka se ve světle hrozivě zaleskla. Hermioně vyschlo v krku a začala horečně přemýšlet. V hlavě se jí vybavila Dracova slova. "Musíme to zničit. Jestli selžeme, Voldemort znovu povstane a tentokrát se mu jisto podaří jeho plány uskutečnit a temnota vyhraje,"
"Já...hledám svého manžela," řekla sladkým tónem a usmála se.
"Tak manžela, jo? Crucio!!!" zahřměl a Hermioona ucítila nával bolesti. Nevykřikla, jen se svezla k zemi.
"Co tady pohledáváš? Tak mluv! Crucio!" Tentokrát to už nevydržela a z jejího hrdla se vydral bolestivý výkřik. Pak ještě další a další, dokud všechno nezčernalo a ona neomdlela.
Uslyšel výkřik a v tu chvíli by se v něm krve nedořezal. Ostatní ho, jak se zdálo, taky zaslechli a vydali se podívat, co ten křik způsobuje. Když vyšli ven, jeho žaludek udělal dvě salta a srdce vynechalo pár úderů. Na zemi se svíjela a křičela Hermiona.
"Ty hajzle. Nech ji," vykřikl a kouzlem odmrštil muže, co stál nad ní, na stěnu.
"Co se to tady děje?" zahřměl za ním hrubý hlas.
"Ona, ona tady slídila," ozval se zaražený Smrtijed ležící v rohu.
"Nikdo nebude ubližovat mojí ženě. Crucio." Cítil se, jako by ho zbavili všech smyslů. Muž v koutě se svíjel stejně jako před chvílí Hermiona.
"Smith přestaň!" Draco, ačkoli nerad, sklonil hůlku.
"A ty, Avensone. Proč si ji tady mučil?" Muž v rohu se stěží zvednul na vratké nohy.
"Myslel jsem, že je to špeh. Sice říkala, že hledá manžela, ale..." Hlavní mluvčí jejich skupiny ho přerušil.
"A co z toho plyne? Že doopravdy hledala svého manžela. Pokud vím, tvá žena neví, že jsi Smrtijed, Smithi. Proč tady trpím takové tupce?" Zabědovala hlava Smrtijedů, vysoký nenápadný muž jménem Swenson.
"Jsi zbytečný a tupý. Avada kedavra." Sklepením proletěl zelený paprsek, načež přesně zasáhl svůj cíl a muž se svalil k zemi.
"Pokud dovolíte, vezmu ženu nahoru a postarám se o ni." Swenson kývl a Draco vzal Hermionu do náručí a odešel. Do pokoje téměř utíkal. Dveře zabouchl nohou a rychlo ji položil na pohovku.
"He...Hermiono???" Nejistě zašeptal, ale žádná odezva nepřišla. Pořád měla zavřené oči a nevnímala.
"No tak, prober se." Jemně ji poplácal po tváři. Nic. Mírně se nad ní nahnul a pečlivě prostudoval její tvář.
'Je tak bledá,' pomyslel si a prstem sjel po její čelisti.
"Malfoyi?" Její rty se mírně pohnuly při vyslovení jeho jména.
"Jo, to - jsem tady," řekl velmi nejistě.
'Kruci, co mám dělat? V takovéto situaci jsem ještě nikdy nebyl! Merline, já vím, že se k tobě obracím, jen když něco potřebuji...ale nutně potřebuji radu,' kašlání ho vrátilo zpět do reality.
"Jsi...jsi v pohodě?" zeptal se a ona jen přikývla. Pořád měla zavřené oči, ale zrazu je prudce otevřela. Ještě pořád se skláněl nad ní a tak málem schytal pořádné čelo, když se Hermiona prudce posadila.
"Cos chtěl dělat?" vykřikla téměř hystericky.
"Nic. Nic, co by bylo proti pravidlům." Začal se ihned bránit.
"Já chci vědět, co si chtěl udělat, když..." Tu chvíli Draco využil situace a přitiskl své rty k těm jejím, jen aby zastavil proud slov a výčitek. Rukou zajel do jejích vlasů a přitáhnul si ji ještě blíže.
Hermiona zůstala zaskočená, neměla ani chvilku na to, aby se vzpamatovala, protože zrovna, když už ho chtěla odstrčit, provlékl svoje ruce pod jejími a začal ji jemně přejíždět po zádech. 'Proč ne, vždyť je to lidské' uklidňovala se v duchu. 'Lidské je se líbat s mužem, kterého miluješ, ale není lidské se líbat s Dracem Malfoyem!' ozval se její mozek ale Hermiona ho s ignorací zahnala a ruce přesunula na Dracův krk. Vyhoupl se k Hermioně na pohovku, ale líbat ji nepřestal.
"Ele..." Odtrhli se od sebe vyděšeně a oba se střetly s vyděšeným pohledem Amandy, která stála ve dveřích jejích apartmá.
"Merline. Já ruším, přijdu později." Rudá tvář Hermioniny nově nabyté přítelkyně opět zmizela tak rychle, jako se i objevila. Oba zůstali tiše sedět vedle sebe.
"Kruci," ozval se po chvíli Draco přiškrceně.
"Naštěstí si ona myslí, že je to normální," opáčila s nervózním pobavením v hlase.
"Asi by jsme měli zjistit, kdo u sebe má artefakt Pána zla a zničit to." Vstal a Hermiona po jeho zvoru taky. Přešla ke skříni a vytáhla z ní velikou knihu. Váhavě ji podala Dracovi a ten ji přijal a s nadějí v očích ji otevřel.
"Myslel jsem, že jsi to nestihla, že tě chytil dřív, než jsi se k ní dostala," šeptal tiše, ale zrak od knihy nezvedl.
"Podceňuješ mě, Malfoyi," Nahnula se, aby se mohla podívat do knihy přes jeho rameno. Draco začal být nervózní, když byla jen kousek od něj. Její tvář byla sotva pár centimetrů od té jeho. Dělil je tak nepatrný kousek, který byl schopen během setiny překonat, jenže ona byla evidentně až příliš zaujatá knihou, že si toho ani nevšimla. Chtěl se soustředit na jejich misi, nesměl se rozptylovat. Ta kniha ale byla teď, v tuhle chvíli pro něj tak strašně nezajímavá. Nejraději by se vrátil k předchozí činnosti, ale s tím by ona nesouhlasila.
"Draco, tady, tady to je." Vytrhla ho z tak podivného transu a donutila ho se zaměřit na text v knize. Poslední strana byla napsána poměrně čerstvě, avšak písmem, které on nepoznal. Vytáhnul hůlku a použil první dešifrovací kouzlo, které jej napadlo.
Po skoro dvou hodinách a několika marných pokusech neměli stále ponětí, o jaký předmět jde či kdo jej uschovává. Draco viděl v Hermionině tváři únavu, čímž jeho odhodlání tohle všechno ukončit jen posílilo. Znovu sesílal kouzla, které už použili, kombinoval je, ale stále nic.
"Ale něco mi to připomíná," zašeptala tiše Hermiona, vráska soustředění se jí na čele prohloubila. Potom se jí oči náhle rozsvítily nadějí.
"Možná…" Nedokončila větu, když se namáhavě postavila a vběhla do ložnice. Nechápal to. Možná cruciatus má nějaký vliv na její úsudek a nebo se jen potřebuje z toho vyspat.
O chvíli později se ale vyřítila jako velká voda a dopadla hned vedle něj, ramenem se o něj opřela a vítězoslavně mu zamávala malým zrcátkem před obličejem.
"Podíváme se, zda-li mistr Da Vinci okouzlil i kouzelníky." Zasmála se svým slovům, než zrcátko přiložila k textu.
Byl si jistý, že zešílela. Kdo byl Da Vinci a co pro Merlinovy chlupaté nohy chtěla dělat se zrcátkem?!
"Ano! Podívej." Zrak sklopil znovu k textu, ale nic se nezměnilo. 'Je bláznivá.'
"Nic nevidím." Přiznal po pravdě, přičemž se jí znovu podíval do očí.
"Podívej se do zrcátka, na. Nastav si jej tak, aby ti odrážel text!" Nadšeně zakřičela, po únavě ani stopa. Udělal tedy, jak jej žádala a vydechl překvapením. Kde jaká šifra se tomuto stupidnímu triku nevyrovnala.
"Je to pozpátku a obráceně." Vydechl nechápavě.
"Zrcadlově," automaticky jej opravila, načež mu věnovala další nadšený úsměv.
"Později mi budeš muset říct něco o Da Vincim, ale teď zpátky do práce!" Byl více než zvědavý, to ale nebylo důležitější než dobro a hlavně záchrana světa-
"Zmiňují se tady o nějakém artefaktu, co vytvořil sám Voldemort. Musí být malý, ale není tady zmínka o vlastníkovi. Ale podívej se na tu poslední větu: 'Muž, stojící pevně pod sluncem, nese tajemství dávné moci'. Co to znamená?" Draco se zamyslel. Hádanky ho vždy bavily. Odpověď mu sama vyvstala v mysli.
"Hill! Mlže to být jedině Hill.Nikdo jiný k tomu nemá vhodné příjmení," řekl s vítězstvím v hlase.
"Dává to smysl. Ale on nám určitě nedá ten artefakt. Ne dobrovolně," zamyslela se Hermiona nahlas.
"Nedá, máš pravdu. Ale když by se ti podařilo ho zaměstnat, tak bych se dostal do jeho pokoje a našel to. Neměl by být problém získat číslo." Postavil se tak rychlo, že Hermioně, která se hlavou skoro opírala o jeho rameno, málem vyrazil zuby.
"Ale jak to mám udělat. Jak ho mám zabavit?" zeptala se ho naštvaně.
"No, určitě je na ženský," Hermiona se na něj vyjeveně podívala.
"To mám ze sebe udělat návnadu?" ozvala se nevěřícně.
"No, budeš mu dělat společnost u baru. Naliješ do něj pár panáků, použiješ svoji ženskost a udržíš ho tam co nejdéle," Hermiona se jen nesouhlasně zatvářila.
"Odmítám dělat běhnu." Překřížila si ruce na hrudi.
"Odmítáš? A co třebas tak společnici?" Jeho překvapené bylo na místě.
"Ne." Rozhodně zavrtěla hlavou.
"Ty odmítáš zachránit svět před další krutovládou a dalším utrpením?" Hermiona se na něj naštvaně podívala.
"Přestaň hrát na city. Já ze sebe nebudu dělat ani děvku a ani společnici, nebo jak si to říkal. Mám svoji hrdost!" Hlavu natočila v trucovitém gestu od Draca dál.
"Grangerová, vzpamatuj se. Tady nejde o tvoji podělanou hrdost. Tady jde o celý svět!" Neudržel se a zatřásl s ní jako s hadrovou panenkou.
"Od kdy tobě záleží na světě? Odjakživa jsi byl sobec, co neuznával nás, nás nečistokrevné. Tak proč se to teď snažíš změnit?" Hermiona se mu podívala do očí a překvapilo ji to, co v nich uviděla. Ani nenávist, zlost či vztek, ale zklamání a smutek.
"Tohle si myslíš i po tom všem?" zeptal se tiše a jeho ledový hlas se po pokoji přenesl jako duch.
"Já, promiň. Tohle jsem říkat neměla," omluvila se, ale Draco zakroutil hlavou. Jeho tvář se stala opět nečitelnou a jeho oči nevyzařovaly žádné emoce.
"Nemůžu ti zabránit, aby sis to o mně myslela. Máš nějaký plán, jak se dostat k Hillovi do pokoje?" Mluvil klidně, což ji jen znervóznělo.
"Já, uděláme to podle tebe. Budu mu dělat společnost a ty se k němu vkradeš," Draco se na ni ani nepodíval.
"Nemusíš, nutit tě nebudu." Byla to, dalo by se říci, pojistka, aby jej nemohla obvinit z toho, že ji do něčeho tlačil.
"Ne, nemusím, ale chci. Už jen kvůli lidem, co nic netuší. Ty jsi takový hajzl, Malfoyi, víš to?" zakřičela na něj. "Věděls, že bych to udělala jedině kvůli ostatním. Moc dobře jsi to věděl!" Bodla ho prstem do hrudi.
"Jo, jsem jen vychytralý sobecký hajzl. Jasně, že jsem to věděl. A taky proto jsem to řekl. Jinak bys to totiž neudělala. Bylo to předem promyšlené," řekl posměšně a vstal. Sledovala jej, jak přešel ke skříni s oblečením.
"A jaký máš teda plán? Myslím, že by bylo divné, kdyby žena Smrtijeda sváděla jiného, a navíc jeho kolegu," připomněla mu, ale on se ani neotočil, ani nic neřekl. Jen se přehraboval ve skříni.
"Tady to je," řekl s mírnou radostí v hlase a pak se napřímil a otočil se na Hermionu, která si jen nervózně poposedla a zírala na něj. Ještě pořád cítila účinky kletby ve svém těle. Ruce se jí klepaly a občas jí projela křeč.
"Tak odpovíš mi? Nebo to je tajné?" zeptala se s pobavením a dávkou ironie v hlase. Místo odpovědi ji podal lahvičku s lektvarem.
"Mnoholičný lektvar?" podívala se na Draca.
"Jenže k čemu mi bude, když nemám vlas někoho, v koho bych se měla změnit?" zeptala se ho, ale to on už byl zase otočený zády k ní a zase se přehraboval ve skříni. Nakonec jí podal igelitový sáček a v něm pár vlasů.
"Nechci vědět, jak jsi k nim přišel. Nechci to vědět," upozornila ho, když se začal nadechovat.
"Dobře," řekl jen a znovu se sehnul ke knize.
"Uděláme to dneska večer. Opiješ ho a zabavíš. Já mu vlezu do pokoje," oznámil ji Draco a aniž by zvedl hlavu, odešel do koupelny.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Valli Valli | Web | 22. srpna 2008 v 17:48 | Reagovat

super honem další dílek zajímalo by mě v koho se to promění xD

2 Dorea Dorea | Web | 14. července 2009 v 0:48 | Reagovat

a proč jim tam vlezla zase ona!!! teda ty jim nepřeješ trochu soukromí!!! že se nestydíš! :D jsem moc zvědav á jak se to celé nakonec vyvine

3 pimpinela pimpinela | Web | 16. července 2009 v 16:21 | Reagovat

už sa zas opakujem, ale je to moc pekná poviedka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama