Dum spiro, spero...per aspera ad astra...

Moc se omlouvám všem zájemcům, ale nespřáteluju...
__________________________________________

7. Kapitola - Probuzení a smyšlená minulost

20. srpna 2008 v 22:54 | ..:Tez:.. |  --Never say Never
VII. Kapitola - Probuzení a smyšlená minulost


Slunce, které se jí dralo skrze víčka, jí ani trochu nedělalo dobře. Nejen, že se asi opila, ale nic si nepamatovala. Naposledy tu břečku, co vypila u baru. Pomalu se začala zvedat, ale něco těžkého ji v tom zabránilo. Neochotně otevřela oči a ospale zamrkala. Jenže to, co uviděla, ji z toho příjemného pocitu otupělosti probralo rychlostí blesku. Ona, nahá a na jejím břiše Malfoy, taky nahý.
"Merline," vyjekla, ale polekaně si překryla dlaní ústa, aby ho neprobudila. Ještě chvíli třeštila oči na Draca Malfoye překrytého jen cípem deky, než si uvědomila, že by s touhle nesmírně trapnou situací měla něco dělat. 'Dobře. Nejprve si musím vzpomenout, co jsem dělala,' řekla si v duchu, ale když její zbloudilý pohled padl na muže v posteli, začala se červenat. 'Dobře, nad tím přemýšlet nebudu,' opatrně se zpod Draca snažila vytáhnout deku, aby se mohla přikrýt, když si všimla, že se začíná probouzet. Rychlo dekou škubla a to zapříčinilo, že Draco udělal pár vrutů a sletěl z postele. V jiné situaci by se i Hermiona s chutí zasmála, ale teď ji bylo tak akorát do pláče. Nejprve se ozval zvuk podobný vrčení zraněného zvířete a nakonec se zpoza postele vynořila rozčepýřená blond hříva. Hermiona si deku přitáhla ještě více ke krku.
"Emm, já," nevěděla, jak začít a raději měla pohled zavrtaný do svých nohou.
"Asi jsme udělali blbost," ozval se do ticha Draco. Hermiona jen němě přikývla.
"Jenže, já...sivůbecnicnepamatuju" vychrlila ze sebe rychle.
"Co, cože si říkala?" zmateně zamrkal.
"No, že si nic z té noci...nepamatuju," Poslední slovo sotva zašeptala.
"Cože? Nic? To jako vůbec nic?" nevěřícně se na ni podíval a Hermiona znovu zakroutila hlavou. Ani nezaregistrovala jeho pohyb a už se skláněl nad ní.
"Nic. Ani jeden okamžik?" Hermiona se polekaně přikrčila a instinktivně si deku přitáhla ještě výše, co jen to šlo.
"Ne, byla jsem opilá. Nic si nepamatuju," zašeptala sotva slyšitelně. Jeho výraz v obličeji se změnil z nechápavého na hrozivý.
"Jak-si-to-nemůžeš-pamatovat?" odsekával slovo za slovem. Hermiona jen zakroutila hlavou, že neví a přikrčila se pod jeho pohledem. Draco ji chytl za paže a přitáhl si ji k sobě. Svoje rty přitisknul na ty její. Tak jemné, stejně jako včera. Ale včera večer jeho polibky oplácela, teď vůbec nespolupracovala. Po chvíli se od ní odtáhl a zkoumavě se jí podíval do tváře.
"Ani tohle ti nic nepřipomíná?" zeptal se jí, už o trochu klidnějším hlasem. Hermiona opět a znovu zakroutila hlavou. Draco se od ní odtáhl a v duchu proklel alkohol, co vypila. On byl sice taky opilý, ale na rozdíl od ní si pamatoval všechno.
Docela ho to i mrzelo, protože pro něj to bylo něco úžasného. Znovu se na ni podíval, ale její nepřítomný výraz ho ujistil v tom, že to bylo zbytečné.
Hermiona pátrala v paměti a snažila se najít alespoň malilinkatou vzpomínku, kterou taky našla. Před očima viděla sebe, jak stahuje Draca na postel, líbali se, svlékali a pak...znovu se začala červenat. Možná, že si nevybavovala celou tu noc, ale pocit, který jí při této krátké vzpomínce projel tělem, nechtěla nechat jen tak odeznít. Podívala se na Dracova záda. Seděl na kraji postele a hlavu měl skloněnou.
"Myslím, že nejlepší bude, když to necháme plavat. Zapomeneme, že se něco stalo, jo?" ozval se zrazu ledovým tónem. Ten Hermionu zarazil a po zádech jí přeběhla husí kůže. Do očí ji skoro vhrknuly slzy, když se omotaný jednou z přikrývek vydal ven z pokoje. Teprve v tu chvíli se pořádně rozhlédla po pokoji. Oblečení, poházené všude okolo ji jen usvědčilo o tom, že to všechno bylo dobrovolné. 'Vidíš, kdyby sis nemyslela, že tě opil a pak zneužil, tak bys teď s ním ležela ve vyhřáté posteli a opakovali si předešlou noc' rýpnul hlásek v její hlavě. 'Ach bože, dej mi už konečně pokoj' zaskučela v duchu a doufala, že se bolest hlavy vytratí s hláskem a obou se zbaví. Nakonec se donutila vstát a posbírat oblečení, které bylo (jak později zjistila) poházené všude po bytě. V bílém županu běhala sem a tam a snažila se udělat co největší pořádek, než se Draco vyhrabe z koupelky. Po chvíli se dveře otevřely a z nich vyšel vymydlený a upravený Draco Malfoy, tak jak ho vídávala ve škole, až nato, že po Bradavických chodbách nechodil jen v ručníku. Hermiona se okamžitě otočila, aby se nemusela dívat na jeho krásně vypracovanou hruď, protože pak by si (samozřejmě že nechtěně!!! Co si to o té slušňačce Hermioně myslíte??) začala představovat věci, které by ji přiváděli do rozpaků.
"Nevím, proč se otáčíš. Viděla jsi mě už i míň oblečeného," řekl a ironie z jeho hlasu jen odkapávala.
"Já...já..."Hermiona se zakoktala, jak byla v rozpacích. On ji teď držel v šachu a to se jí vůbec nelíbilo.
"Asi chceš do sprchy, co?" posměšně se na ni podíval.
"Jo." Rychlým krokem se vydala ke koupelně, ale jelikož pořád stál ve dveřích, tak se kolem něj musela protáhnout a věřte, že když se vám do futer postaví vysoký chlap, jde to těžko, aniž byste se navzájem neotřeli. Hermiona ucítila vůni jeho vody po holení a před očima se jí udělaly mžitky. Ta vůně, proč jí připomíná včerejší noc? ' Asi proto, že ses po něm válela, ne?' znuděně si odfrkl hlásek. 'Mlč, už drž hubu!!!' vřískla na něj nepříčetně a ztratila se za dveřmi. Věděla, že teď je v pasti. Uzavřená místnost, žádný nouzový východ a ani okno. 'Hůlku...' blýsklo jí hlavou a zajela rukou do kapsy županu. '...nemám' povzdechla si a pustila vodu. Mudlovský klíč tu sice byl, ale jaký mu bude dělat problém? Mávne hůlkou a je to. Rychle se umyla a ze skříňky vytáhla čistý župan. Oblékla si ho a vešla do obýváku. Draco seděl na gauči a četl noviny. Měl na sobě jen kalhoty a rozepnutou košili. Hermiona si živě představila, jak dlaní sjíždí po jeho hrudi níž a níž a níž a 'DOST' okřikla se a zmizela v ložnici. To, jak se Draco samolibě usmál, už nemohla vidět. Oblékla si sukni po kolena a na sebe hodila lehký svetr. Vlasy si sčísla do culíku. Párkrát se nadechla a vydechla, než se odvážila vkročit do obýváku.
"Za chvíli bude oběd, půjdeme dolů do restaurace," oznámil jí a Hermiona přikývla. Pak se beze slova zvedl a došel ke dveřím.
"Košili si nehodláš zapínat?" zeptala se ho jakoby mimochodem a prošla otevřenými dveřmi.
"Ani ne. Nezapneš mi ji?" škodolibě se zašklebil a Hermiona v duchu napočítala do pěti, aby se trochu zklidnila a pak mu teda začala zapínat knoflíky.
"Počkej, co to děláš," ohradil se a sundal její ruce z jeho košile. Hermiona na něj vrhla smrtící pohled, kterým jasně říkala, že ještě chvíli, a bude ležet na zemi a kolem něj bude spousta krve, jeho vlastní krve. Draco ji teda nechal, aby mu dopnula knoflíky, ale znuděně přitom házel pohledy na všechno okolo. Nakonec se na něj Hermiona pobaveně zašklebila a vydala se k výtahu. Draco ji následoval, docela rád, že může jít vzadu, protože měl moc pěkný výhled na...
"Ještě chvíli budeš koukat tam, kam koukáš a nedožiješ se odpoledne," zavrčela na ně a pak nasadila milý úsměv.
"Jak můžeš vědět, kam koukám?" zeptal se naštvaně. Zastavili se u dveří výtahu a Hermiona se na něj otočila.
"Věř mi. My ženy to poznáme," vážně odvětila, ale dodala k tomu úšklebek. Kdyby včera ráno mluvila o sobě v souvislosti se ženou, tak by se jí jen vysmál, jenže po té noci...na tváři se mu usadil stupidně zasněný výraz, který Hermionu rozzuřil. Ještě, že přijel výtah a oni mohli nastoupit, protože by si jinač zopakovala to, co mu udělala ve třetím ročníku v Bradavicích. Při té vzpomínce se zase začala usmívat ona.
"A čemupak se usmíváš ty?" Naklonil se k ní tak těsno, jak jen to okolí dovolilo a rty se opět dotknul jejího lalůčku.
"Ale, vzpomněla jsem si, jak jsem ti ve třeťáku dala ránu." Usmála se na něj zářivě a pak jen sledovala, jak se mění spektrum barev na jeho obličeji. Bílá-růžová-rudá-růžová a znovu bílá.
"Překvapilas mě nepřipraveného," Snažil se ubránit svoji hrdost.
"Jasně. Možná že na souboje s hůlkou jsi lepší, ale v pěstním souboji bych znovu vyhrála já," odvětila sebejistě.
"Ale tenkrát jsi nevyhrála," ohradil se dotčeně.
"Ne, ale ty jsi zdrhnul jako krysa." Oplatila mu s milým úsměvem, který během chvíle změnila na škodolibý pošklebek.
"To...to...není pravda!" dotčeně zavrčel, a pak se s uraženým pohledem a sraženým egem otočil zády k Hermioně. Začala se v mysli radovat, jak mu to krásně nandala. Celou cestu se tvářil uraženě a v mysli si sestavil plán, jak jí to oplatit. Výtah ohlásil cinknutím konec cesty a oba se prodrali zástupem lidí, co se hrnuli do výtahu.
"To je morálka, tohle," postěžoval si Draco a Hermiona jen přikývla.
"Vystupující mají mít přednost," řekla na oplátku Hermiona. Draco se na ni zvědavě podíval.
"To fakt?" zeptal se jí podezřívavě.
"Jo. Funguje to tak v metru, tramvaji i autobusu:" Vysvětlila mu, ale on se zatvářil nechápavě. Hermiona to hned pochopila.
"Aha. Neřešme to, jo?" Mávnula nad tím rukou.
"Mudlové používají to...metro?" Podíval se na ni zvědavě.
"Jo, nemůžou se přemisťovat, tak se na místa dopravují hromadnou dopravou." Poučila ho stručně.
Nic na to neřekl, ale odsunul Hermioně židli. Ta si okamžitě všimla toho podivného chlápka, co se jí snažil vlézt do paměti. Ani ji moc nepřekvapilo, že se o to pokusil znovu. Tentokrát už dokázala odhadnout, co hledá v její mysli. Hledal chvíle strávené s Dracem. Hermiona se jen škodolibě ušklíbla. 'Chceš vědět, jestli jsme opravdu manželé? Tak teď si to pěkně sežer,' pomyslela si a zapojila svoji "zvrhlejší" fantazii.
-*-Šero, všude okolo spousta lidí v maskách. Hnědovláska v masce geishy naráží do muže se světlými vlasy a s maskou démona. Pomáhá ji zvednout se. Koukají si do očí. Blonďák ji zve na skleničku. Hnědovláska přikyvuje a oba, s úsměvy od ucha k uchu odcházejí do blízké kavárny.
***
Luxusní restaurace. Výhled na noční Francii. Hnědovláska sedí u stolu s blonďatým mužem a večeří při svíčkách. Zrazu se muž zvadne a dojde k ženě. Klekne si na jedno koleno a požádá hnědovlásku o ruku. Ta mu se slzami v očích kývne a skočí do náruče. Následuje dlouhý polibek.
***
Hnědovláska v nádherných bílých šatech. Tváří se šťastně ale po tváři ji tečou slzy. Slzy radosti. Jemný, sněhový závoj jí splývá na odhalená záda, čímž zvýrazňuje její čokoládové kudrlinky upravené do vznešeně krásného drdůlku. Musí si šaty trochu pozvednout, aby si je nepřistoupla. Kráčí dlouhou cestičkou lemovanou těmi nejhezčími květinami na světě. Dojde až úplně ke konci, kde ji čeká ten samý blonďák. Chytá ji za ruku a palcem ji jemně setře slzu z líčka. Krásný úsměv zdobí jeho tvář. V černém obleku vypadá opravdu neodolatelně. Muž stojící před nimi odříkává dlouhou svatební řeč. Nakonec padne dvakrát ANO a novomanželé si navzájem navléknou prstýnky. Když prstýnky spočinou na prsteníčcích obou mladých lidí, rozzáří se a pevně obemknou jejich prsty. Ženich přehazuje její závoj přes obličej a polibek, který přijde, je následován potleskem svatebních hostů. Přesouvají se na hostinu a poté se nenápadně vykradou do jejich osobního pokoje. Převlékají se a pak zase rychle seběhnou mezi hosty. Se všemi se rozloučí a společně se přemístí na místo jejich svatební cesty.
***
Slunce, písek a chatka na kraji pobřeží. Cíl jejich svatební cesty. Mladá žena se na svého manžela zářivě usměje a políbí ho. On polibek opětuje a bere ji do náručí. Položí ji na postel a lehne si na ni. Pomalu se svlékali. Líbali se a mazlili, zkoumali jeden druhého. Až když byli oba na maximum vzrušení, muž roztáhl své ženě nohy a velice jemně do ní začal pronikat. Ze začátku se pokoušel krotit svoje vzrušení a tak jen jemně, jakmile mu však naznačila, že i ona chce více, tak pustil své sebeovládání. Milovali se dlouho. Nakonec oba spokojeně usnuli vedle sebe.
***
Koupelna, zahalená v šeru, jen v rohu místnosti stojí svícen a ozařuje jen nejbližší okolí. Žena s hnědými vlasy sedí ve vaně a nevnímá vodu, která je už pomalu ledová. Jejich první hádka. Z očí ji tečou slzy a ty spadají do vody. Nohy si přitiskne ještě blíž k tělu a hlavu sklopí do klína. Na dveře se ozve klepání. Žena vykřikne, ale hlas se jí zlomí a ona se ještě více rozvzlyká. Muž lomcuje s dveřmi, až nakonec povolí a on se dostane dovnitř. V jeho očích je lítost a po tváři mu stéká slza smutku. Dojde až k ní a skloní se nad vanou. Žena křičí, odhání ho, ale on se nadá a pevně ji k sobě přitiskne. Vezme ručník a přehodí ji ho přes záda. Bere ji do náruče a odnáší z chladivé koupelny do ložnice. Uloží ji do postele a smutně se podívá na její podchlazené tělo, jak se chvěje. Nakonec si k ní přilehne, přitáhne si ji do své náruče a pevně ji obejme.
***
Hnědovláska vystupuje z krbu a její manžel ji přivítá ve svém náručí. Odcházejí do pokoje a jen co se zaklapnou dveře, začnou se zuřivě líbat. Přesouvají se do ložnice -*-
A v tu chvíli ho Hermiona se spokojeným úsměvem vykopla ze svého podvědomí. Nenápadně se na něj podívala koutkem oka a když zjistila, že se mu v obličeji mísí zklamání a údiv, vrhne na Draca vítězný úsměv.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nikixx nikixx | E-mail | Web | 20. srpna 2008 v 22:56 | Reagovat

Ahoj, chceš mít super mega návštevnost? Když jo, tak klikni na můj web, a můžeš mít online i 88 747!

2 Hinata :-) Hinata :-) | Web | 20. srpna 2008 v 22:57 | Reagovat

Ahoj, chceš mít super mega návštevnost? Když jo, tak klikni na můj web, a můžeš mít online i 88 747!

3 Dorea Dorea | Web | 14. července 2009 v 0:38 | Reagovat

teda nepamatovat si noc s Dracem :O to je hřích!!!... za ty by se měli zavírat do Azkabanu!!! a Ty Hermioniny představy nakonci hmmm...

4 pimpinela pimpinela | Web | 16. července 2009 v 15:21 | Reagovat

:) krásna kapitolečka ako vždy :).Alkohol je sviňa :D

5 jijííík jijííík | 1. listopadu 2011 v 15:48 | Reagovat

[3]: líp bych to nevyjádřila :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama