Dum spiro, spero...per aspera ad astra...

Moc se omlouvám všem zájemcům, ale nespřáteluju...
__________________________________________

5. Kapitola - Skoro a přece

20. srpna 2008 v 22:44 | ..:Tez:.. |  --Never say Never
V. Kapitola - Skoro a přece


Krásné slunné počasí, rozpálené ulice, spousta lidí a hlavně velikánské vedro. Takhle to vypadalo v ulicích Francie kolem desáté hodiny dopolední. Mezi směsicí Francouzů, cestovatelů a turistů se prodíraly dvě mladé ženy.
"Tady mají ty nejkvalitnější boty. Pojď, něco si tu koupíme," Zatáhla ji do obchůdku. Nakonec si Hermiona odnesla čtyři páry bot, které jí prý hodně sluší a hodí se jí k oblečení, co si koupila. Hermionu nikdy nenapadlo, že by si mohla nakupování takhle užít a navíc v takovém vedru. Musela uznat, že Amanda tomu rozumí a byla ráda zato, že jí poradila. Občas jí štvaly poznámky jako: Tohle se bude Danovi líbit, nebo: Být Danem, tak si tě hlídám víc. Když stály u stánku a kupovaly si zmrzlinu, jen stačilo, aby se na mladého chlapíka za pultem usmála a Amanda okamžitě reagovala: Tohle by se Danovi nelíbilo. Občas měla sto chutí na ni zakřičet, že Dracovi by se nelíbilo spousta věcí a že to není žádná Helena a aby jí přestala říkat Elen, že se jmenuje Hermiona, Hermiona Grangerová, je to bystrozorka, kamarádka slavného Harryho Pottera a má za úkol pochytat takové parchanty jako je ona a její manžílek René, ale naštěstí se vždy ovládla a udržela jazyk za zuby. Zhruba kolem poledne se obě vracely domů s rukama plnýma tašek.
"To je Francie. Paříž, Milano, ach, jak já to tady miluju." Zasní se Amanda.
"Jo, pěkně vyčerpávající, nemyslíš?" zeptala se zmoženě Hermiona.
"Vidíš to. Nejsi zvyklá. To tě musím naučit. Nakupovaly jsme jen 3 hodiny. Jednou jsem byla v USA a na nákupech jsem strávila snad 10 hodin. Bylo to naprosto úžasné..." Hermiona se otočila, aby zjistila, proč Amanda přestala mluvit.
"A jej. Asi máme problém," broukla tiše k Hermioně. Ta jen slabě přikývla. Přímo k nim si to štrádoval Draco. Hermiona byla trochu udivená jeho pohledem, ale Amandě to přišlo úplně normální.
"Kde jsi byla?" zavrčel zuřivě a oči se mu zúžily do malých štěrbinek.
"Já, víš, sem, to...byla," zakoktala se Hermiona, ale Draco ji přerušil.
"Přišel jsem do pokoje a myslel jsem, že si uděláme pěkné odpoledne, ale ty nikde. Ani vzkaz jsi nenechala," řekl už o poznání jemněji. To je druhá pecka, která trefila Hermionu jako dělová koule. Už se nadechovala, že něco řekne, ale Amanda ji předběhla.
"Asi vás nechám o samotě," Nevinně se usmála a zmizela.
"Jdeme," poručil Draco a vzal Hermioně jako gentleman tašky. Ani ve výtahu nic neřekl a teprve až v pokoji se na ni otočil. Jeho pohled ji znovu vyvedl z rovnováhy.
"Kde si proboha byla?" zeptal se klidně a otočil se, aby mohl za sebe položit tašky. Přišlo ji divné, proč se ptá. Tam dole to udělal, protože se mají hrát na spořádanou rodinku, tak proč se ptá znovu. Jakoby jí četl myšlenky, odpověděl.
"Myslel jsem, že se ti něco stalo," řekl tiše, ale Hermiona zachytila každičké slovíčko.
"Kecáš." Vyklouzlo jí a vzápětí si pusu přikryla dlaní. Draco po ní jen šlehl nasupený pohled.
"Já, totiž. Promiň. Amanda trvala na tom, abych s ní šla nakupovat. Nemohla jsem odmítnout..." Zatvářila se smutně a nahodila psí očíčka. Doufala, že Draco je alespoň v něčem podobný ostatním chlapům.
"Tak pro příště laskavě nechej vzkaz," řekl už úplně klidným hlasem a otočil se k odchodu.
"Kam jdeš?" vyhrkla dříve, než se stačila zastavit. Draco se na ni podíval trochu zvědavým pohledem.
"Oznámit, že budeme obědvat tady," odpověděl a zmizel za dveřmi pokoje. Hermiona se jen znaveně sesunula do křesla.
'Ještě týden s Amandou a budu si muset začít shánět hrob.' Pomyslela si trpce. Nakonec se přinutila vstát a uložit si nové věci do skříně.
Draco musel odejít z pokoje nebo by ji zabil. Ačkoli si to nechtěl pořád přiznat, měl o ni strach, a velký. Zděsil se, když ji tam nenašel. Už si představoval, jak leží mrtvá v nějaké tmavé místnosti a nad ní se sklánějí houfy smrtijedů. Znovu se otřásl. No, to taky nebyl jediný důvod, proč odešel. Jeden z dalších důvodů byl ten, že ty šaty...Draco si musel skousnout ret aby se potěšeně neusmál. 'Vypadala v nich tak...' '...svůdně' dodal jeho zvrhlý hlásek v hlavě a Draco s ním musel, ačkoli strašně nerad, souhlasit.
'Tak sexy. Kdybych neodešel...' ani nechtěl myslet nato, co by udělal. Nejen, že by ho Hermiona nenáviděla, ale taky by ohrozil celou misi.
'A proč jsi si tak jistý, že by tě nenáviděla?' 'Zmiz, meleš jen kraviny' odbyl ho znuděně.
'Třeba tě nenávidí teď, kdybys udělal to, na cos myslel, tak by tě zabila,' rozchechtá se v jeho hlavě škodolibým smíchem.
'Říkám zmiz. Dej mi už konečně pokoj. Jsi jen dotěra, co vůbec neporadí' okřikne ho v duchu a raději přidal do kroku. Na recepci se omluvil a poprosil, jestli by jim nebyl oběd donesený do pokoje. Samozřejmě náš zákazník, náš pán a tak o 10 minut později už stál před dveřmi pokoje a odhodlával se vstoupit. 'Beztak se jí nemůžeš vyhýbat, tak to raději udělej hned a máš pokoj, ne?' ozval se znuděně hlásek. 'Jo, to máš pravdu, ale jen protentokrát' doplní rychle a klíčem otevřel dveře. Vešel a rozhlédl se, jenže nikde ji neuviděl. Znovu se ho zmocnil pocit bezmoci a před očima uviděl její nehybné tělo zalité krví. Ruce se mu roztřásly jako by měl Parkinsona a tak je sevřel v pěst. Rychlým krokem přešel k ložnici a dveře doslova rozrazil.
Hermiona si lehla na postel a vytáhla si knížku. Byla o sociologických vztazích mezi kouzelníky a mudly. Čtení ji vždycky bavilo. Dokonale se při něm odreagovala.
Byla do té knížky tak začtená, že neslyšela ani otevírat dveře. Teprve až děsná rána, při které sletěla z postele, ji probrala z transu. Rychle šáhla po hůlce a na příchozího vyslala svazující kouzlo.
"Proboha co blbneš." Od dveří se ozval známý hlas. Rychle vyskočila na nohy a kouzlo zrušila.
"To bys měl říct spíše ty, co děláš. Já tady nevyrážím dveře," oplatila mu rozzuřeným hlasem a přitom si promnula naražený loket. Draco se snažil uklidnit svůj zrychlený dech, ale nedařilo se mu to.
"Je ti něco. Jsi úplně bledý." Páru kroky, které Draco sotva postřehl, se přemístila před něj.
"Co d..." nestačil doříct, protože mu Hermiona přiložila dlaň na čelo.
"Nepřijde mi, že bys měl teplotu, takže nemocný být nemůžeš," řekla znalecky a sundala svoji dlaň z jeho čela.
Draca při tom doteku nejprve polil ledový pot, ale pak se začalo z místa střetnutí jeho kůže s její šířit příjemné teplo, které však skončilo přerušením spojení. Draco v jednu chvíli myslel, že ji chytne za ruku a opět si ji přiloží na čelo, ale jeho tělo ho poslechlo a nehnulo se ani o píď. Pořád se na ni zaraženě koukal. Byla tak blízko, stačí se jen mírně sklonit a nahnout dopředu...
"Prásk," ozvalo se z kuchyně a oba sebou škubli. Draco vytáhl hůlku a pohotově vyrazil vpřed. To, co uviděl, ho neuvěřitelně naštvalo.
"Přáli jste si oběd na pokoj, pane," zapištěl domácí skřítek a lusknutím prstů se na stole objevilo jídlo, co ještě před chvíli leželo na vozíčku vedle skřítka.
"Děkuju," zavrčel a skřítek zmizel. Draco se otočí k ložnicovým dveřím, ve kterých stála opřená Hermiona.
"Tak poobědváme, ne?" přešel ke stolu a galantně jí odsunul židli, aby se mohla posadit.
"Takové věci dělat nemusíš. Tady nás nikdo neuvidí," řekla bez rozmyšlení, ale na odsunutou židli se posadila.
"Proč si myslíš, že tohle dělám jen na veřejnosti?" opáčil jedově a posadil se naproti.
"Nevšimla jsem si, že by si byl někdy galantní," popíchla ho.
"Ty sis mě nikdy moc nevšímala," řekl dříve, než si to stačil promyslet, ale jakmile mu došel význam slov, které vypustil z pusy, tak dostal sto chutí na sebe samého seslat alespoň 10 cruciatů.
'Jako kdyby ty mě jo' trpce si pomyslela, ale nahlas řekla jen: "Hmm"
To Draca naštvalo ještě více. 'Hmm, jen blbé hmm? Proč na to něco neřekne? Vždy toho tolik nakecá a teď hmm?'uvnitř něj to vřelo a bublalo jako v kotli.
'Hey Malfoy, vzpamatuj se, kruci!! Chováš se jako puberťák,' ozve se ten "normální"hlásek. Draco to jen přešel mlčením a oba se dali do obědu.
'Tak tomuhle se říká tichá domácnost' Hermiona se nad tím malinko pousmála, čehož si Draco okamžitě všimnul a jako správný paranoik si okamžitě pomyslel, že se směje mu.
"Je tu něco k smíchu?" zeptal se ostře. Hermiona na něj upřela pohled.
"Nic, jen mě tak napadlo, že tebe bych si nikdy nevzala," opáčila s rozverným úsměvem. V tu chvíli se uvnitř Draca něco zlomilo.
"Zchlaď se, Grangerová. Já tebe taky ne," klidně opáčil ledovým hlasem, přičemž se snažil své emoce zatlačit do temného kouta, tak jako všechny ostatní podobné pocity.
Za naprostého ticha poobědvali. Jen občas se ozvalo cinknutí lžíce o talíř nebo zaskřípění nože s vidličkou. Pár sekund poté, co dojedli poslední sousto, ze stolu zmizelo úplně všechno nádobí.
"Je od nás očekávané, že se půjdeme podívat do zahrady," řekl Draco po nekonečně dlouhých minutách mlčení. Hermiona jen přikývla a vydala se za ním ven. Šli mlčky k výtahu a sjeli do přízemí. Hermiona se opět chytla Dracovy nabídnuté ruky a vystoupila. Táhnul ji až k dalším mohutným dveřím, které se před nimi otevřely.
Zahrada byla úžasná. Plno květin, chodníky pro hosty, aby mohli procházet a obdivovat tyhle nádherné exempláře zblízka a lavičky, aby se mohli posadit a popovídat si. Hermiona zahlédla i altánek skrytý v rohu zahrady a taky užasnou obrovskou fontánu uprostřed zahrady, z které tryskem prýštěla voda. Fontána byla celá z bílého mramoru a voda se třpytila zlatem. Opravdu úžasná podívaná.
"Ách, Dane, Heleno"ozve se za nimi mužský hlas Reného.
"Jak vidím, tak jste měli stejný nápad jako my. Provětrat se v zahradách a popovídat si. Nezajdeme do altánku?" René obstarával celou konverzaci sám a jak bylo vidno, nikomu to ani v nejmenším nevadilo. Dokonce i Amanda byla zticha. Jen se omluvně dívala na Hermionu a snažila se předstírat, že tam není. Až v altánu se k ní nahnula a omluvila se. Po ujištění, že to nebylo zas tak strašné se jí alespoň trochu vrátila barva do obličeje.
"Já vám nechci rozbořit manželství. Moc mě to mrzí. Snad se nezlobí," podívala se na něj a v očích se jí objevila lítost.
"Ne, to je fakt dobré. Jen mě ignoruje. Trochu jsme se pohádali, ale snad se to uklidní," nahodila falešný úsměv. Opravdu jí bylo líto, že se s Dracem tolik pohádali. Vypadalo to, že je všechno v pořádku a najednou tohle.
"Fakt mě to mrzí. Ale já si s ním promluvím a přesvědčím ho, že to byla moje chyba. Že já tě vytáhla a jen kvůli mě jsi nebyla doma," Amanda se zatvářila rozhodně a vstala.
"Ne, Amando. To je fakt dobré," teď už Hermiona nešeptala, ale mluvila nahlas.
"Co je dobré?" zeptal se zrazu René, kterého právě přerušila.
"Ne, nic. Amando, prosím, posaď se," Hermiona ji probodla varovným pohledem, ale Amanda se nedala a sklonila se k Dracovi.
"Můžu na okamžik, Dane?" jen se na ni trochu vyjeveně koukl, ale přikývl a následoval ji k nedalekému záhonu.
Sotva se dostali z doslechu, tak ho Amanda chytla za paže.
"Dane, prosím. Nezlob se na Helen. Ona za nic nemůže. To já sem ji přesvědčila, aby šla se mnou nakupovat a ona nechtěla, ale já ji ukecala. Prosím, už ji neignoruj. Ji to trápí. Je z toho vyřízená. Opravdu za to nemůže. Já...si všimla, že už od doby, co přijela ses k ní choval nějak odtažitě a mám strach, že jsem vám to teď pokazila a vy se rozejdete nebo rozhádáte, Dane, Danečku prosím. Už se takhle k ní nechovej," pevně ho sevřela za paže a div se před ním nerozbrečela.
"Vy ste tak krásný pár. Vám to spolu tak sluší. Byla by to škoda, nemyslíš. Raději než na ni se zlob na mě." Odvážně se mu dívala do očí. Draco z toho všeho byl dost překvapený a tak jen stál, poslouchal a tupě zíral. Nakonec se probral z mírného transu a prudce zamrkal.
"Prosím, slib mi, že teď půjdeš za ní a že se usmíříte." Její pohled se změnil z lítostivého na prosebný.
"Slib to, prosím." Znovu na něj udělala psí očka.
"Tak jo, dobře, slibuju to," řekl nakonec Draco a Amadna se šťastně usmála.
"Tak na co čekáš, jdi za ní," popohnala ho a on se tedy chtě nechtě vydal zpátky k altánu.
Šouravým krokem popoháněn mladou (podle něj bláznivou) ženou došel až k altánu a sedl si vedle Hermiony. Hned nato zachytil Amandin prosebný výraz. 'Ale notak. Uklidni se. Vše bude OK. Jen se k ní nahni, pošeptej jí, co si myslíš a nakonec si dáte letmou pusu. To není nic těžkého' přesvědčil ho hlásek v hlavě. 'Jenže co když se neudržím a nebude to jen letmá pusa?' zeptal se sám sebe, ale odpovědi se mu nedostalo. Nakonec se nadechl a naklonil se k Hermioně.
"Myslím si, že Amanda tuší, že je něco špatně," pošeptal jí tiše do ucha. Její reakce ho překvapila a (ačkoli si to nechtěl přiznat) potěšila. Znovu se nahnul a dotknul se svými rty jejího ucha.
"Myslí si, že se ti omlouvám a teď čeká velkolepé usmíření," Hermiona se znovu zachvěla. Když si všimnul jejího výrazu, tak ji prostě uchopil za bradu a lehce políbil.
Hermiona vyvedená z míry jen nechtěně zavřela oči. 'Odstrč ho!' křičela část z ní. 'Neblázni. Nejen, že je to tvůj MANŽEL a vypadalo by to divně, ale je to i něco, po čem si tolik toužila' oponovala zas ta druhá část. Nakonec přiměla své ruce, aby se pohnuly a chytly ho za týl.
Dracovy ruce nezůstaly pozadu. Pažemi se omotal kolem jejího pasu a lehce přejel po hebké látce letních šatů. Náhle se od něj Hermiona odtáhla a on konečně otevřel oči. Chvíli trvalo, než si uvědomil, že pořád sedí v zahradním altánku a objímá a líbá Hermionu Grangerovou. Tu Hermionu Grangerovou, co tolik nesnášel, kterou tolik opovrhovat a která ho právě teď svými dlaněmi položenými na jeho krku dováděla k šílenství.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hathor Hathor | 13. února 2009 v 18:03 | Reagovat

wauu to nemá chybu xD

2 Dorea Dorea | Web | 14. července 2009 v 0:23 | Reagovat

tak a Draco už má perverzní myšlenky... a první velký polibek hmm... tak rychle rychle na další

3 pimpinela pimpinela | Web | 16. července 2009 v 14:45 | Reagovat

uaaaaaaaau, záver kapitolky bol nádherný. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama