Dum spiro, spero...per aspera ad astra...

Moc se omlouvám všem zájemcům, ale nespřáteluju...
__________________________________________

4. Kapitola - Noc strávená spolu

20. srpna 2008 v 22:28 | ..:Tez:.. |  --Never say Never
IV. Kapitola - Noc strávená spolu


Přišla do obýváku a potichu se posadila do křesla. Nechtěla ho rušit, ale už se stalo. Sotva otevřela dveře, Draco ji vycítil a tak nasadil svůj ledový výraz a znovu se začetl do knihy. Zahlédl, jak se sklonila pro papíry o svém novém životě a neuniklo mu, jak krátké má na sobě šortky. Ty stehna.
'Nedívej se na ni. Nedívej se na ni! Ne, nedívej se tam,' křičel na sebe v duchu, ale jeho pohled stále bloudil k její obnažené pleti.
'Jsi Malfoy, tak se ovládej! Už nejsi malý puberťák jako kdysi,' Dracovi jen mírně zaškubal koutek při vzpomínce na jeho "mládí".
'Jo, to bývaly časy.' Znovu se na ni podíval. Tolik mu připomínala dobu, kdy byl ještě školák. Skoro každý druhý den se navzájem prokleli na chodbě nebo schodišti. No, on se změnil ale to, že po něm holky koukaly ne. Pořád v sobě měl určité kouzlo osobnosti.
Tohle čtení-nečtení mu vydrželo ještě asi půl hodiny, ale pak už to nezvládal. Častěji a častěji mu zrak přelétával přes obálku knihy k oné osobě sedící přímo naproti něj. Musel se ovládat, protože kdyby se mu zrovna v tuhle chvíli koukla do mysli, byla by mírně řečeno zděšená. Jeho nitro se rozdělilo na dva tábory. Jeden říkal a neustále připomínal, že je to mudlovská šmejdka, že je to odporná šprtka a takové věci, kdežto druhá část ho naváděla, ať se kouká, že je to naprosto přirozené. Opravdu netušil, který z těch dvou si má vybrat a poslouchat. Ten první byl přesvědčivý a iniciativní, zato ten druhý byl hodně zajímavý a rozhodně lákavější. Znovu na ni po očku kouknul, ale strašně se vylekal, když se střetl se dvěma čokoládovýma očima. Okamžitě od něj odtrhla svůj zrak, ale on ji pozoroval dál. Přišlo mu to děsně roztomilé, to, jak se zachovala.
Zhruba po 10 minutách Hermiona nasupeně zavřela složku a zlostně se podívala na Draca.
"Co tak zíráš?" křikla a v očích jí proletělo pár blesků.
"Nemůžu snad?" zeptal se bez zájmu a svůj pohled zavrtal do Hermiony.
"Můžeš, ale ne na mě," osopila se a uraženě se opět schovala za složku s papíry. Dracovi se na tváři usadil úšklebek. Zrovna ho chytla taková rýpací nálada.
"Ale noták, Grangerová. Přece se neurazíš kvůli takové prkotině. Hele, ale když ti to tak vadí, tak já si pokaždé, když kolem tebe půjdu, budu zakrývat oči, takhle." Dlaň si přiložil na oči a zašmátral rukou ve vzduchu. Slyšel její tichý smích, ale hned nato ho do obličeje trefil polštář.
"Hej, tak to bylo hnusné." Poslal jí polštář zpátky ale to už se Hermiona smála naplno. Docela ho překvapilo, když se jí po tváři začaly kutálet slzy. Na chvíli se zarazil, ale to schytal další pecku polštářem. Pak už žádná přijít nemohla, protože tu měli jen dva polštáře a tak už se nemusel bránit. Hermiona si jen setřela slzy smíchu z tváře a vstala. Bez jediného slova s úsměvem na tváři odešla do ložnice. Draco jen zaraženě seděl a civěl na dveře, kterými prošla. 'Byla tohle vůbec Grangerová?' prolétlo mu hlavou a z ložnice se ozvalo jen tlumené "Dobrou".
Draco ještě hodinu seděl a nutil se dočíst kapitolu, které se mu nepochopitelným způsobem zdála být nudná a nezáživná. Nakonec usoudil, že nejlepší bude, když půjde spát, ale právě tu chvíli to co nejvíce oddaloval. 'Nebude to zas tak zlé,' snažil se přesvědčit sám sebe. 'Hele, co by na tom mělo být zlého?' ozval se hlásek. Raději odhodil knihu na stolek a pomalu otevřel dveře ložnice. Došel až k posteli a lehnul si na jednu půlku, tu, na které se nerýsovalo ležící tělo.
Zavřel oči, ale její přítomnost stále vnímal. Většinou, když vedle někoho usínal, tak jen takhle neleželi a neignorovali se. Teda, nesnažili se jeden druhého ignorovat.
Hermiona nemohla usnout a přemýšlela, jestli budou spát v jedné posteli nebo si jako gentleman ustele na gauči. 'Neblázni, je to pořád ještě Malfoy, i když se tak čím dál tím více nechová, ale je! On na zemi spát nebude. To spíše ty si budeš muset ustlat na zemi,' ze svého vnitřního boje ji vytrhlo tiché otevření dveří. Pak zašustění oblečení a nakonec ucítila, jak se matrace na druhé straně postele prohnula. Zamrazilo ji z toho. Je to takový, zvláštní pocit. Snažila se nemyslet na ležícího vedle sebe a alespoň na chvíli usnout. To se nakonec podařilo oběma.
Ráno se první probral Draco. Ležel úplně na kraji postele a do obličeje mu koukaly dvě velikánské oči.
"Pán si přál vzbudit v sedm hodin," zapištělo stvořeníčko před ním.
"Děkuju, můžeš jít." domácí skřítka s tichým lupnutím zmizela. Jenže i to tiché lupnutí probudilo Hermionu.
"Dobré ráno." Ozvalo se vedle ní. Polekaně sebou škubla a otočila se. 'Takže to nebyl sen?' proběhlo jí hlavou.
"Dobré," oplatila mu a protáhla se.
"Musím něco zařídit tak na snídani budeš muset sama," oznámil jí a vstal z postele. Hermioně neušlo, jak na lehko spal.
"Tuším, že Amandě se nevyhnu, co?" Draco jen nevědomě pokrčil rameny, ale jeden koutek se mu nepatrně pohnul nahoru. Hermiona se zase jen ušklíbla.
"Převleču se v koupelně, tak ty můžeš tady," Hermiona vykulila oči. 'On se dobrovolně vzdá území? Žádné hádky, žádné potyčky ani křik nebo nenápadné zakletí?' dveře se zabouchly a tak vylezla a přešla ke skříni. Vytáhla nějaké triko a jeansy, když si uvědomila, že musí být oblečená elegantně. Znovu zahrabala ve skříni a vytáhla černou halenku a nějaké kalhoty. 'Bože, to vypadá příšerně,' pomyslela si, když se na to podívala. Nakonec zase zalovila ve skříni a vytáhla bílé letní šaty. S tím už byla spokojenější.
Z obýváku zaslechla Dracův hlas.
"Jdu. Uvidíme se ještě dopoledne." Bouchnutí dveří a tíživé ticho rušící jen tikotem hodin. Hermiona odešla do koupelny a potom na snídani. Ale co čert nechtěl, ještě na chodbě se potkala s Amandou.
"Helen!" Zamávala na ni divoce z druhé strany chodby.
"Amando." Usmála se a počkala, až k ní dojde a pak společně šly na snídani.
"Kde máš Reného?" zeptala se jí, aby řeč nestála.
"Ale, snad ti nechybí," Hermiona se jen ušklíbla.
"Musel jít něco zařídit. Teda, on to tak říká. Beztak je někde se svými kamarády a očumují Francouzky. A kde máš Dana?"
"Myslím, že šel s tvým mužem..." Podívaly se na sebe a usmály se. Sedly si spolu a daly se do snídaně.
"Hele, co takhle si někam vyjít? Jen my dvě, dámská jízda, slunečné pláže, krásní, polonazí Francouzi..." Hermiona chvíli přemýšlela, ale nakonec přikývla, protože opravdu nestojí o to tady trčet a nudit se.
"Dobře. Zajdeme na nákupy. Tady ve Francii, bože, tady jsou ty nejlepší obchody. Uvidíš, zavedu tě do jednoho úplně úžasného..." dál už jí Hermiona nevěnovala moc pozornosti, protože do jejího zorného pole se dostal onen podezřelý muž, před kterým ji varoval včera Draco. Nejprve se rozhlédl po okolí a pak svůj pohled upřel na Hermionu. Ucítila, jak se jí snaží dostat do hlavy, ale nedokázala identifikovat, co se tam pokouší najít. Samozřejmě ho vykopla, aniž by jí to dělalo sebemenší potíže.
"...kabelky, boty a hlavně si musím koupit nějaké spodní prádlo. To víš, René je hodně náročný. A co ty? Ty si co potřebuješ koupit?" Hermiona jen zmateně zamrkala.
"Já, no, vlastně nevím. Něco na sebe a…a tak," usmála se na Amandu.
"Kdy vyrazíme?" Amanda se na ni zaraženě podívala.
"Už sem to říkal. Hned teď, až dosnídáme." Důkladně si ji přeměřila.
"Ty jsi mě neposlouchala, co?" Hermiona jen neochotně přikývla.
"Víš, zrovna jsem si na něco vzpomněla a..." Amanda ji přerušila rázným gestem.
"Tuším...že sis vzpomněla na dnešní noc, co? S Danem jste se neviděli a tak jste to všechno museli dohnat..." Hermioně při té představě zčervenaly tváře.
"Ne, ne, to ne," snažila se z toho vykroutit, ale Amanda se znalecky usmála.
"Jen nelži. Já moc dobře znám večery, když se s Reném nevidím více jak tři dny. Nejprve se pohádáme, začneme si vyčítat různé věci, ale pak se zase usmíříme a..." to ji zase přerušila Hermiona.
"Jo, máš pravdu. Měli jsme takovou…přivítací noc." Snažila se, aby to neznělo směšně, protože přesně tak jí to připadalo.
"To se máš. Já ti tak závidím. Mít doma něco tak úžasného, jako je Dan..." zasnila se na chvíli Amanda.
"Ale vždyť René není špatný, ne?" podívala se na ni.
"No, to ne ale nalejme si čistého vína, na Dana prostě nemá." Nastala chvíle ticha.
"Přemýšlela jsem, jaký je v posteli?"
"Né, o tomhle se bavit nehodlám, né," Obě se začaly smát.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dorea Dorea | Web | 14. července 2009 v 0:17 | Reagovat

'Nedívej se na ni. Nedívej se na ni! Ne, nedívej se tam.... chudák draco... má to těžký... kráása

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama