Dum spiro, spero...per aspera ad astra...

Moc se omlouvám všem zájemcům, ale nespřáteluju...
__________________________________________

3. Kapitola - Seznamte se, manželé Monty

20. srpna 2008 v 22:27 | ..:Tez:.. |  --Never say Never
III. Kapitola - Seznamte se, manželé Monty


Ve výtahu nastalo trapné ticho, takže si Hermiona mohla v duchu opakovat své "zážitky".
"Můžu se tě na něco zeptat?" přerušila to ticho nakonec.
"Samozřejmě," zazněla odpověď a tak se teda nadechla.
"Proč jsme byli, ehm, na dovolených na samých typicky mudlovských místech, když ty jsi smrtijed a mudly nenávidíš a máš je zabíjet?!" Na Dracově tváři se objevil potěšený úšklebek. Tušil, že to brzo přijde.
"Nedočetlas to, co?" zeptal se posměšně a ona zakroutila hlavou.
"Milujeme cestování a ty bys neměla mít ani tušení, že jsem smrtijed. Díky tvému velkému srdci a lásky k mudlům já zjišťuji místa, kde se může uskutečnit další útok. Samozřejmě, že vždy se to podaří v čas zarazit a oni se rozprchnou." Hermiona jen zakroutila hlavou.
"Takže jsem naivní a hloupá puťka, co si myslí, jak její manžel je dokonalý? Budu s dámičkami popíjet kávu, rozebírat nejnovější módu a pět na svého manžela chválu, jak spolu cestujeme po celém světě?" Dracovi se na tváři objevil úsměv.
"Přesně tak. A doufám, že ti jde nitrozpit, protože se ti určitě někdo pokusí vlézt do hlavy," Hermiona se na něj osopila.
"To si myslíš, že jsem úplně blbá? Nitroobrana je povinná, když chceš být bystrozorem. Merline, nechápu, kdo tohle všechno vymyslel?!," Dracovi pobavením zacukaly koutky. Moc dobře si byl vědom toho, že nesnáší, když ji někdo podceňuje.
"Celé je to výmysl ministerstva. A podstrkovat nepravdivé vzpomínky?" jen němě přikývla a dál se tvářila naštvaně.
"Připravená?" zeptal se jí ale Hermiona věděla, že to byla jen řečnická otázka. Nezajímalo ho, jestli je nebo není připravená vkročit do sálu plného smrtijedů.
Výtah cinknul a Draco nastavil Hermioně rámě. Přijala jej a spolu vykročili.
Zavedl jí až do velkého sálu se spoustou menších stolků. Mezitím ji do ucha šeptal, koho zrovna minuli, co ti dotyční dělají a také téměř podrobný popis trestního rejstříku.
"Na tohohle si dávej pozor. Neustále se mi snaží lézt do hlavy a něco tam najít. Občas se tváří, jako by mě už dávno prokoukl," upozornil ji na podezřele vypadajícího chlápka stojícího v rohu místnosti.
"Á, tady jsi, Danieli. A kdopak je tahle překrásná mladá dáma?" Hermiona si přeměřila muže pohledem.
"To je Helena, moje manželka," opět ji majestátně objal kolem ramen.
"Ach, René Monty, velice mě těší," vztáhl ruku, uchopil Hermioninu a svými rty se letmo dotkl jejího hřbetu ruky.
"Helen Smith. Také mě těší," nejistě se na něj usmála.
"René, snad nemám začít žárlit?" Objevila se těsně vedle muže nějaká mladá žena.
"Já jsem Amanda Monty, jeho manželka." podaly si ruce.
"Helena Smith," broukla.
"Á, tak to jste vy? Ta úžasná žena, která klofla tadyhle Dana. No, musím uznat, že vkus máte skvělý," tu poslední větu jí tiše zašeptala, aby ji zachytila jen Hermiona.
"Nepovečeříme dnes spolu?" navrhl René a jeho choť ochotně přikývla, tudíž jim nezbylo nic jiného.
"Jak dlouho jste spolu?" usmála se na ně Amanda...
A takto to šlo po celou večeři. Otázky, otázky a otázky. Nuda, nuda a nuda.
Do pokoje se dostaly až kolem půl deváté.
"Uf, to bylo…" "…příšerné,"doplnil za Hermionu Draco.
"Myslím, že mi to stačilo. Tolik lží…" Sundala si náušnice a uložila je do šperkovnice.
"Budeš to muset ještě nějakou chvíli vydržet," ozval se z koupelny Dracův hlas.
"Jo, to vidím," broukla si spíš pro sebe.
"Cože? Neslyšel jsem," objevil se v ložnici. Jen se na něj usmála způsobem, který by i slepý prokoukl, že je falešný.
"Nic, miláčku. Klidně se jdi osprchovat," zašvitořila sladce a na tváři si držela ten stupidně falešný výraz. Draco jen nevěřícně zakroutil hlavou a raději rychle zmizel. Jen, co za ním zapadly dveře se Hermiona začala tlumeně smát.
'Změnil se. Hodně se změnil. Už tak často nepoužívá ten arogantní a namyšlený přízvuk jako v Bradavicích. Taky jeho pohled se změnil. Není tolik opovržlivý a ledový jako bývával' zadívala se z okna. Moc dobře si pamatovala, jak se na ni díval pokaždé, když prošla kolem. Tolik ji to bolelo a ubližovalo, když se na ni díval jako na špínu, jako na něco podřadného, co ani nemá právo dýchat stejný vzduch jako on. Ano, to býval Draco Malfoy. Jenže potom, když se na Bradavických pozemcích shromáždily dvě skupiny, jedna ve jménu Brumbála a ta druhá ve jménu Voldemorta, Lorda Voldemorta. Jak se jí to jméno hnusilo. Pokaždé, když si jen na něj vzpomněla, naběhla jí husí kůže a chtělo se jí zvracet.
Tenkrát tolik pršelo, po pozemcích se klikatily blesky. Každý, kdo mněl odvahu tam tenkrát stál a v ruce svíral pevně svoji hůlku. Stejně jako ona.
Stála po boku chlapce, co přežil. Chlapce, co měl zachránit svět před zkázou. Jako jeho věrná kamarádka stála a se vztyčenou hlavou a s pohrdáním se dívala na druhou stranu. Na stranu zla. Bylo překvapení, když se mezi ní a Harrym objevila postava maskovaná smrtijedskou kápí. Když si ji strhl, poznala v něm Malfoye. Odvážně a před zraky se přidal na stranu dobra, na stranu Harryho, na Brumbálovu stranu. A jaké to bylo pro ni překvapení, když si Harry nechal krýt záda Malfoyem. Po této odvážné akci mu čím dál tím více lidí věřilo, že je na jejich straně.
Nebe z ničeho nic proříznul klikatý blesk. Polekaně se rozhlédla, ale po ujištění, že to byla jen hloupá náhoda, se opět ponořila do svých myšlenek…
Byla zabraná do boje s nějakým smrtijedem když uslyšela ty dvě slova. "Avada kedavra". Celý svět se zastavil. Jako ve zpomaleném filmu sledovala, jak se k ní blíží zář zeleného světla. Smířená s osudem zavřela oči a čekala na ten osudný náraz. Avšak, místo nárazu a černočerné tmy ji k zemi poslal daleko bolestivější náraz. Až po střetnutí se zemí si uvědomila, že mrtvá být nemůže, protože ji příšerně bolí levá ruka, na kterou dopadla. Poplašně otevřela oči a ten pohled ji málem poslal znovu do mdlob. Přímo nad ní se sklání její někdejší nepřítel, něco křičel a přitom ji plácával po tváři. Všechno okolo vnímala jako se zpomalenými reflexy. Teprve, až když Draco poslal na smrtijeda nedaleko poutací kletbu, se jakš takš probrala a za jeho pomoci se postavila.
Ještě mu nepoděkovala za to, že ji zachránil život, protože hned poté, co byl Voldemort zasažen smrtící kletbou vyslanou od Harryho, zmizel a nebylo po něm ani vidu ani slechu. A teď se s ním po několika letech opět shledává a má si hrát na jeho manželku?
"Jsi v pořádku?" ozval se odněkud z dálky. Hermiona jen pomalu otevřela oči, ale rychle je zase zavřela.
"Děje se něco?" padla opět otázka. 'Ten pohled' proběhlo jí hlavou. Znovu pevně otevřela oči a zadívala se do jeho, tak chladivě šedých.
"Ne, nic se neděje," odpověděla ihned lehce třesoucím se hlasem. Jeho tvář se od její oddálila, ale zrak z ní nespouštěl. Vybavila si tu chvíli po útoku. Jeho tvář byla stejně blízko jako teď. Jen zakroutila hlavou, aby zahnala vtíravé myšlenky.
"Neseslali na tebe nějakou kletbu? Vypadáš rozrušeně." Znovu si ji prohlédl. Očima těkala přes celý obličej. 'Tolik se nepodobá tomu Malfoyovi, který se mnou chodil do ročníku' uvědomila si, kudy se její myšlenky chtějí zase ubírat a tak jim udělala přítrž.
"Já, půjdu do sprchy," ozvala se rychle a během chvíle zmizela za dveřmi koupelny. Hned, jak se dveře zavřely, se jí v mysli vybavila jeho tvář s okouzlujícíma očima a alabastrovou pletí. Jeho zlatavé vlasy zkroucené pod nátlakem vody ze sprchy. Srdce jí vynechalo úder. 'Ne, to není možné. Nic takového k němu necítím. To je absurdní' zavrhla myšlenku, co jí proletěla hlavou. 'Možná, že už mi tolik nevadí, možná se z nás stanou kamarádi, o čemž dost pochybuju, ale nikdy bychom nemohli být spolu. To je nemožné!' ujistila se. 'Ale Hermiono, znáš přece to pořekadlo, ne? Nikdy neříkej nikdy! A co zakázané ovoce nejlépe chutná?' ozval se její vtíravý vnitřní hlásek.
"Blbost," okřikla se hlasitě, ale hned nato si přiložila dlaň na ústa. Raději zaplašila myšlenky na božského blonďáka a zkropila se ledovou sprchou. Po velice osvěžující sprše vylezla a se zakroucením hlavy si odličovacím mlékem odlíčila celý obličej. Jen v županu vyšla z koupelny, ale hned ve dveřích se srazila s Dracem.
"Em, promiň," rychle se omluvila a obešla ho do ložnice. Tam se zavřela a převlékla do trička a kraťasů, co nosí na spaní. Potichu se vydala do obýváku, kde se chtěla naučit zbytek z papírů o jejím novém životě.
...::::…
Seděl v obýváku a už po třetí četl jeden a ten samý řádek v knize. Nechápal, co se to s ním děje, jako by byl v transu. 'To tě tak vykolejila Grangerová v županu? No to si nedovedu představit, co budeš dělat, až spolu ulehnete do manželské postele' ozval se mu v hlavě hlásek, který se mu dařilo až do teď zapuzovat. 'Proboha, já úplně zapomněl na tu manželskou postel. Jak tohle dopadne?'
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dorea Dorea | Web | 14. července 2009 v 0:09 | Reagovat

oni si povídají a doplňují už teď jako staří manželé... hahaha.... NO taky jsem zvědavá jak to dopadne

2 pimpinela pimpinela | Web | 16. července 2009 v 13:57 | Reagovat

:D presne to isté som chcela napísať, že som tak isto zvedavá ako to dopadne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama