Dum spiro, spero...per aspera ad astra...

Moc se omlouvám všem zájemcům, ale nespřáteluju...
__________________________________________

11. Kapitola - Poslední polibek - THE END

25. srpna 2008 v 22:26 | ..:Tez:.. |  --Never say Never
XI. Kapitola - Poslední polibek

Cítila se tak zničeně a to i přesto, že spala. Po chvilce si uvědomila, že neleží, ale sedí a že není v posteli ale v něčem tvrdém a...prudce otevřela oči. Slunce, které bylo vysoko na nebi, ji nemilosrdně prásklo přes obličej a tak zase oči zavřela. Nechala je chvíli zavřené, ale pak si uvědomila, co se dělo. Znovu prudce otevřela oči a podívala se na postel. Jenže na posteli nikdo nebyl.
"Kde k čertu je? To není možné. On se v klidu..." postavila se, ale zase zahučela do křesla.
"Dobré ráno," Rozrazil dveře, které ji tak-tak minuly.
"Jak pro koho," zavrčela a opatrně se zvedla.
"Copak, špatně jsme se vyspali?" hodil na ni úšklebek.
"MY, na rozdíl od VÁS, jsme spali v křesle a ne na měkké posteli," prskla nazpátky a zamířila do kuchyně.
"Ale kdybych věděla, že ráno tady budeš pobíhat jako čilá rybka, tak bych se šla natáhnout na gauč a nedělala bych si o tebe starosti," mrmlala si spíše pro sebe, ale Draco jdoucí za ní ji poslouchal.
"Dělala sis o mě starosti?" překvapeně se zarazil v půlce kroku.
"Jo, dělala. Kdyby ses viděl. Měla jsem strach, že se už neprobudíš!" Podívala se na něj vážným pohledem.
"Teď, když dovolíš, si dám sprchu." Zamířila do koupelny. Usmála se, když vešla do tak známé místnosti.
"Konečně doma," broukla a shodila ze sebe oblečení. Proudy horké vody, které jí stékaly po zádech, jí dělaly nesmírně dobře. A nejen jí. Ocenily to i ztuhlé svaly na krku a bolavá záda. Zabalila se do ručníku a zaklela. Nějak nepomyslela na oblečení a tak se teď stalo to, co se stalo. Stála v koupelně jen v ručníku, někde za dveřmi jí pobíhal Draco Malfoy a ona neměla nic, co by si na sebe vzala. 'Vždyť tě už takhle viděl, dokonce odhalenější, ne?' zahihňal se hlásek. 'To jo. No co, nějak to budu muset překousnout,' pomyslela si trpce a vyšla z koupelny. Draco seděl v kuchyni a upíjel čaj. Jenže jakmile si jí všiml, stalo se spousta věcí naráz. Nejprve vytřeštil oči, pak moc rychle usrkl čaj, který se mu dostal do dýchacích cest a nakonec, když začal kašlat, vyprskal všechen čaj na stůl před sebou. Hermiona se jen usmála, ale pak zkřivila obličej do bolestivé grimasy.
"Záda?" zeptal se jí, když po sobě mávnutím hůlky ten "bordel" uklidil.
"Hmmm," přikývla a s podivně shrbeným postojem se odplazila do ložnice.
"Možná, že bych věděl, co s tím." Objevil se za ní zrovna ve chvíli, když se chtěla převléct.
"A klepat tě neučili?" Probodla ho naštvaným pohledem.
"Masáž?" zeptal se a aniž by čekal, stáhl ji na postel.
"Počkej, co to děláš!?" Začala se bránit, když ji chytil za ramena, přetočil na břicho a povolil její ručník.
"Pusť mě!" Jenže víc toho nenamítla, protože jeho prsty zatlačily na místo mezi klíční kostí a krkem. Slastně přivřela oči a poddala se jeho dotekům. Na některém místě přitlačil, jinde udělal jemný kruh a jinde zase jen páru prsty poklepal. Výsledek byl úžasný.
"Jak jsi to udělal?" zeptala se ohromně, když si zpátky natáhl ručník a otočila se obličejem k němu.
"To byla trochu blbá otázka, ne?" Zašklebil se na ni.
"Dobře, tak kde ses to naučil?" zeptala se znovu.
"To je nadlouho. Každopádně vidím, že to pomohlo." Hermiona přikývla a přešla ke skříni. Uslyšela cvaknutí dveří a tak si pomyslela, že Draco odešel. Odmotala ze sebe ručník. Jak ji překvapilo, když vrzla podlaha a ona ucítila jeho horký dech na svém krku. Znejistěla a chtěla se natáhnout pro ručník, který přehodila přes dvířka skříně, ale jeho dlaň zachytila její zápěstí a dál ho nepustila. Ten jemný dotek jeho dlaně v ní začal vyvolávat zvláštní teplo.
"Draco?!" Nevěděla, jestli to byla otázka nebo varování, ale doufala, že jí pustí, odtáhne se od ní a nějak jí urazí, protože jestli ne, tak se její sebekontrola zhroutí. Místo odpovědi ucítila jeho horké rty, jak na jejím rameni budovaly cestu. Skousla si spodní ret, aby potlačila sten, který se jí dral z hrdla. Jenže jakmile se jeho ruka obtočila okolo jejího břicha, neudržela se a prudce se otočila čelem k Dracovi.
Měl namířeno pryč, ale když viděl, že Hermiona přešla ke skříni, tak jen zavřel dveře. 'Co to do háje dělám?' ptal se sám sebe, když se pomalu a neslyšně sunul k Hermioně. 'Byla by škoda toho nevyužít. Toužíš po ní a už třeba zítra se vaše cesty zase rozdělí. Už nikdy ji neuvidíš...' Přešel až k ní a nemohl se vynadívat na její krásnou postavu. Byla ideální. Každou chvíli čekal, že se otočí a nadá mu. Seřve ho jako malého caparta a on si pak bude muset vzít poslední polibek násilím, ale to nechtěl. Nahnul se k jejímu krku a uviděl, jak vztáhla ruku směrem k ručníku, co byl přehozený kousek od nich. Rychle ji popadl za zápěstí.
"Draco" Ozvala se dost váhavě, tak strašně nejistě. Nevěděl, jestli má něco říct, ale jediné, na co se zmohl, bylo, že pomalu přiložil své rty k jejímu obnaženému rameni a vychutnával si to teplo, které z ní sálalo. Volnou ruku položil na její bok a přejel s ní na břicho. Ucítil, jak se její ruka vytrhla z té jeho a každou chvíli čekal ránu, ale ta nepřišla. Místo toho ucítil její rty na těch jeho. Překvapení z něj okamžitě opadlo a ujal se polibku. Zprvu byl jemný, téměř letmý ale postupně zesiloval a nakonec se dostal přes vášnivý až k dravému. Rukama začal mapovat celé její nahé tělo. Byl zbaven košile a pomalu se spolu začali přesouvat k posteli. Nepamatoval si, kdy naposled zažil něco tak úžasného jako v ten den, ale jistě věděl, že už to bylo dlouho, jestli vůbec někdy.
Když se probudil, ještě pořád ležel v její posteli, s ní a venku byla tma. Její neposedné kudrnaté vlasy ho každou chvilku lechtaly na obličeji, tudíž měl tendenci se neustále usmívat. Nemohl si pomoct, ale lehce přejel přes její jemně opálenou paži. Byla tak jemná a hladká.
"Dráčku?" ozvala se rozespale.
"Neříkej mi Dráčku. Zní to...divně. Obzvláště v posteli," zamumlal do jejích vlasů a víc si ji k sobě potáhnul.
"Tak promiň." Ucítil její rty na své hrudi.
"Omluva přijata." Pomalu v pravidelných intervalech jí přejížděl po paži, kterou měla položenou na jeho hrudi. Mírně sklonil hlavu tak, aby mohl vyhledat její rty a znovu je spojil se svými.
"Mmm, tohle mi bude tak chybět." Labužnicky se usmál, ale když ucítí, jak se zarazila, otevřel oči a zadíval se na ni.
"Co se stalo?" zeptal se opatrně.
"Ty nezůstaneš tady? Tady se mnou?" zeptala se s úzkostí v hlase. Chvíli studoval její tvář, ale když viděl, jak se jí začínaly lesknout oči, zrak odvrátil.
"Máš přátele a rodinu. Nechci ti zasahovat do života. Navíc si myslím, že Potter ani Weasley by mě s otevřenou náručí neuvítali." Svůj pohled stočil k otevřenému oknu.
"Jenže mě je jedno, co na to řeknou. Chtěla bych být s tebou," řekla plačivě.
"A co Po…" nestačil doříct, protože mu překryla pusu dlaní.
"Je mi to fuk. Já..." Nejistě se koukla na podlahu vedle postele, jako by chtěla nabrat více odvahy. Teprve, když se zhluboka nadechla, věděl, že bude pokračovat.
"Ze začátku jsem si o tobě myslela, že jsi se nezměnil, ale," Ano, ale. Těch tam bylo hodně.
"Ale pak jsem si tak nějak uvědomila, že k tobě necítím ani nenávist a ani nic podobného. Myslím, že tě mám ráda." Poslední větu řekla sotva slyšitelně.
"Prosím, zůstaň tady, zůstaň tady kvůli mně." Po tvářích jí sklouzly dvě slzy. Draco jí je opatrně setřel.
"Nemůžu. Už jen kvůli tobě." Hermiona jen přikývla, ale pak se od něj odtáhla.
"Tak to tu už nemáš co dělat," řekla ledovým hlasem, který se jí na konci zlomil a po tváři se jí rozkutálely slzy. V tu chvíli toho rozhodnutí litoval a chtěl ji obejmout, ale odstrčila ho od sebe.
"Vypadni, vypadni z mého života Draco Malfoyi. Už tě nikdy nechci vidět," zakřičela a peřinu si přitáhla více k tělu. Draco se tedy sebral, oblékl se a se svými kufry odešel z jejího bytu.
Zhroutila se na postel a začala nezadržitelně brečet.
"Proč, proč ty parchante? Proč si mi znovu zamotal život? Proč jsem se do tebe musela zamilovat?!" Začala křičet na celý byt ve snaze ze sebe vykřičet své pocity.
Vyšel na ulici. Bylo něco okolo čtvrté ráno a tak jen zřídka kdy potkal nějakou osobu. Potřeboval si pročistit mysl, jenže když zavřel oči, viděl její ublížený obličej pokrytý slzami.
"Do hajzlu." Zakřičel a kopl do nejbližší popelnice. Chtěl by s ní zůstat. Chodili by spolu na večeře, občas na procházky. Trávili by spolu dlouhé noci a ráno by ho vítala polibkem. Pak by se mohli vzít. Na nějakém příjemném místě by jí vyznal lásku. Řekl by jí vše, co k ní cítí a ona by se mu vrhla do náručí. Svatba by byla skromná. Jen v kruhu nejbližších. Mohli by mít děti, dvě nebo tři. Miloval by je stejně jako jejich matku. Jenže on nemohl. Měla vlastní život a ten ho nezahrnoval. Dokázala by se sice přizpůsobit, ale ani nechtěl pomyslet nato, co by dělali Pottřík s Weasleym. Nenáviděli se a na rozdíl od Hermiony by mu neodpustili. To věděl jistě. On jí ublížil, nechtěl, ale musel. Teď zajde na ministerstvo a podá zprávu ministrovi. Pak, dle jejího přání, někam zmizí. Bylo mu nanic. Poprvé se u něj objevil jinačí cit než nenávist, závist nebo zloba a on ho odkopl. Bylo mu ze sebe zle. Podíval se na ceduli, která hlásala název ulice. Pak se s hlasitým prásknutím přemístil na ministerstvo kouzel.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Valli Valli | Web | 25. srpna 2008 v 22:45 | Reagovat

krá...kráása!!!!!já nemam slov úžasný!!!!!xD achjo já jsem do tý povídky strašně zažraná xD

2 MEG MEG | Web | 26. srpna 2008 v 10:54 | Reagovat

Krása , jo asi tě zabiju . Sorry že sem nestihla napsat komenta včera , ale bola sem sprostě vyvržena ... No to neřeš xDxD

3 Hermiona-Nikola Hermiona-Nikola | Web | 29. srpna 2008 v 20:56 | Reagovat

Skvělý,i když.......Chudák Mia=0(

Ale jinak skvělý!!!!

4 Dorea Dorea | Web | 14. července 2009 v 0:57 | Reagovat

proč je to vždycky tak složité?... opravdu bych to chtěla vysvětlit... a obzvlášť, když se mají rádi oba..njn.. život je sviňa... tak doufám, že to doopravdu skončí dobře

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama