Dum spiro, spero...per aspera ad astra...

Moc se omlouvám všem zájemcům, ale nespřáteluju...
__________________________________________

10. Kapitola - Mnoholičný lektvar

24. srpna 2008 v 18:06 | ..:Tez:.. |  --Never say Never
X. Kapitola - Mnoholičný lektvar

Netrpělivě na ni čekal v obýváku, protože ložnici zabrala a okupovala ona. Byl zvědavý. Blond vlas sebral jednu noc z polštáře, když hostil nejmenovanou dívku. Byla docela kus a tak se těšil ještě více, jak to Hermiona pojme. Dveře se konečně otevřely a z nich vyšla docela vysoká blondýna. Draco na ni zůstal civět téměř s otevřenou pusou. Krátká rudá mini a bílo-červený top. Nemohl si pomoct, ale přišlo mu, že tahle je daleko hezčí než ta, kterou sbalil v baru.
"Můžeme?" zeptala se hlasem tak svůdným, že mu z toho tělem projel mráz.
"Vypadáš..." jenže se zasekl. Prostě jí nemohl říct, že vypadá úchvatně, "...dobře," doplnil a blondýně se na tváři objevil úsměv.
"Měli bychom vyrazit, mám sice mnoholičný lektvar do zásoby, ale je ho tak maximálně na 3 hodiny," připomněla hlasem, který k ní vůbec neseděl.
"Dobře, jdeme." Otevřel dveře a rozhlédl se, jestli někdo nejde. Nikde ani živáčka, a tak mohla Hermiona v klidu vyjít na chodbu.
"Pokus se ho tam alespoň dvě hodiny udržet, jo?" Hermiona přikývla.
"Tak zlom vaz," Draco se zarazil.
"Proč bych si měl lámat vaz?" zeptal se jí vyvedený z míry.
"To se jen tak říká. Znamená to hodně štěstí," vysvětlí mu a on se zatváří nechápavě. Poslední, co slyšela, bylo něco jako: "Mudlové, divní, vaz a nechápu" s tímto vešla do výtahu, kterýmm se dostala až do baru, kde nedaleko seděl její cíl. Byl to vysoký muž, kterému mohlo být něco okolo 40-ti roků. Tmavé vlasy, místy prošedivělé a ostré rysy ve tváři. Nevypadal špatně, což si Hermiona oddechla. Nebude mít problém ho svést.
"Prosím vás, je tady volno?" Došla k němu a ukázala na barovku vedle něj.
"Jistě," nezúčastněně promluvil, aniž by se na ni otočil. 'To bude tvrdý oříšek,'pomyslela si a opatrně vysedla na židli. 'No tak, vzpomeň si. Jak to bývá v mudlovských filmech?' objednala si koktejl.
"Bydlíte tady v hotelu?" Otočila se na muže, ten ji ovšem dál nevěnoval pozornost.
"Ano," obrátil do sebe skleničku, co stála před ním.
"A jak se jmenujete?" Top si nenápadně popotáhla níže, v duchu poděkovala Dracovi, že vybral dobré tělo. To gesto zřejmě muže zaujalo, protože se k ní otočil a konečně začal komunikovat. 'Chlapi jsou snad všichni úplně stejní,'
Už tam seděla celou věčnost a mnoholičný lektvar už došel, zbývala poslední půl hodina. 'Kruci, kde jen ten Draco je?' nervózně se usmála a pořád po očku sledovala, jestli se neobjeví ve dveřích. Ještě dalších 20 minut byla jako na trní, ale pak ve dveřích zahlédla Draca, jak na ni kývá.
"Omluvte mě, prosím," řekla a rychle odešla na venkovní terasu, kam zamířil i Draco. Musela si pospíšit, protože kdyby ji někdo viděl, jak se přemění zpět do své podoby a náhodou se to dostane ven, ihned to praskne.
Cítila se divně. Jakoby se měla roztrhnout na několik malých částí. Raději zalezla do temného zákoutí rozložitého stromu, aby měla jistotu, že ji nikdo neuvidí. Sedla si těsně ke kmenu a zády se na něj úplně přitiskla. Nevadilo jí, že se jí kůra stromu zarývá do holých zad. Jen potřebovala být mimo dosah očí. Zhruba po pěti minutách, které se Hermioně zdály, jako věčnost ten pocit přešel. Znovu se cítila "sama sebou". Nad tou myšlenkou se musela zasmát. Už neměla ani dlouhé štíhlé nohy, ani hrudník ala Pamela a ani dlouhé blond vlasy. Už to zase byla ta stará Hermiona. Oddechla si a to pořádně. 'Tak, teď musíš najít Draca' řekla si v duchu a chtěla se postavit, ale ruce zklamaly a ona se ani o píď nepohnula. Neměla sílu. Taky na ni začalo doléhat to předešlé mučení. Cítila se příšerně. Jako by ji někdo vycucnul.
"Dra..." snažila se zavolat, ale víc to nešlo. Začaly se jí zavírat oči. I když se snažila s únavou bojovat, nebylo jí to nic platné. Omdlela.
Dělal, co mohl. Nejprve měl problém s ochrannými kouzly pokoje a pak nemohl najít ten podělaný artefakt. Musel prošacovat celý byt, než se mu ho konečně povedlo najít. Pak dal vše do pořádku, vytvořil kopii a tu uložil na své místo. Tiše se vytratil z pokoje a s podivně vypadající věcí pod pláštěm se vydal dolů do baru. Uviděl, jak se blondýna baví s mužem u baru a tak čekal, než si ho všimne. Naznačil Hermioně, aby šla ven na terasu.
Bylo to už půl hodiny, co na ni kýval a ona nikde. Nejprve si pomyslel, že ta blond hříva jí vlezla na mozek, ale pak o ni začal mít strach. 'Co když ji Hill něco udělal? Co když zjistil, že to je Hermiona?' Vstal z lavičky a pomalu se vydal zpět k hotelu. Díval se ostražitě kolem sebe, aby zahlédl cokoliv, co sem nepatří. Když procházel kolem velikého stromu, něco jeho pozornost upoutalo. Vypadalo to jako nějaká hromada ležící pod stromem ale Dracovi to nedalo a s napřaženou hůlkou se vydal k tomu místu. S hrůzou zjistil, že se to podobá ležícímu člověku. Klekl si k tělu a pomalu ho otočil na záda. Oči se mu roztáhly v překvapení. Ihned dvěma prsty zkontroloval tep. 'Dýchá'. Shodil svůj plášť a zabalil ji do něj.
"Grangerová," zašeptal, přičemž ji opatrně poplácal po tváři.
"Tak se prober," zavrčel a netrpělivě si prohlédl její obličej. Když se Hermiona v jeho náručí pohnula a něco zamrmlala, hned mu došlo, která tady bije.
"Já se strachuju, jestli ti něco neudělali a ty si v klidu vyspáváš?" řekl tak tiše, že i kdyby byla Hermiona vzhůru, měla by problém to zaslechnout. Sedl si ke kmenu stromu a opatrně ji vyzvedl do náruče. Její hlavu si opřel o hruď a nechal ji odpočívat. 'Takhle se tam ukázat nemůžu. Jak bych vysvětloval, že ji nesu do pokoje a ona spí, když ji ani nikdo neviděl vyjít ven?' Chvilku se koukal na její bledou tvář a v hlavě spřádal plán, jak ji dostane domů.
"Draco?" ozvalo se zrazu z jejích úst. Chvíli váhal, jestli se mu to nezdálo, ale nakonec ji popotáhl ve svém náručí výše.
"Ano?" šeptl a přitom sledoval každičký pohyb v její tváři.
"Pro-miň, chce se mi...spát." Poslední slovo vydechla sotva slyšitelně.
"Klidně spi," odpověděl a nad hlavou se mu rozsvítila žárovka. Párkrát mávl hůlkou a po těle se mu rozlil zvláštní mrazivý pocit, jako by ho někdo polil ledovou vodou. To samé udělal i u Hermiony a na chvíli se zděsil, protože mu zmizela z očí. Pak ale nahmatal její ruku a zvedl si ji do náruče. Tichým, ale přesto rychlým krokem se vydal i s Hermionou v náručí do hotelu.
'Merline, to čekání na někoho, až otevře dveře, bylo nesnesitelné,' pomyslel si, když stoupal po schodech k jejich pokoji. 'A ona se taky pronese,' trpce ji popozvedl v náručí. Je složité nést někoho, kdo je mimo a koho ani nevidíte.
Potichu a hlavně nenápadně odemknul dveře a ihned se vydal ke gauči. Tam Hermionu položil a odstranil zastírací kouzlo. To samé udělal i na sobě. Pak se znaveně sesunul do křesla. 'A tohle je začátek' pomyslel si a pohled mu sklouzl na ženu ležící na gauči. Zatřásl hlavou a opatrně, tak aby ji nevzbudil, ji přikryl dekou. Vzal si knihu a pozorně si přečetl rukopis někoho ze smrtijedů, jak by se dal zničit odkaz Temného pána. Složitá formule a přitom neustálé mávání hůlkou. 'Jako debil' pomyslel si s úšklebkem. Soustředil se na správné odříkání a tak si nevšiml, že ho pozoruje pár oříškových očí. Až po chvilce si to uvědomil.
"Měla bys spát. Cruciatus je vyčerpávající a navíc, divím se, že jsi vydržela tak dlouho, aniž bys omdlela." Hermiona se zatvářila kysele.
"Zase mě podceňuješ. Už sem zažila i horší cruciatus," odfrkla si a pomalu vstala.
"Dobře, když jsi taková hrdinka, tak jdi sbalit všechny věci. Nebudeme se tu zdržovat déle, než je nezbytně nutné." Odbyl ji a ona se na něj zvědavě podívala.
"Odjedeš do Anglie?" zeptala se zvědavě.
"Jo, kam bych jel jinam?" Nevrle ji naznačil, ať jde do ložnice.
"Ale jsi první na seznamu hledaných zločinců..." nestačila doříct, protože se na ni Draco podíval pohledem, že ještě slovo a nezná se. Ale jelikož Hermiona je chytrá, tak sklopila uši a odešla. Tam začala do velikých kufrů balit všechny věci. Při té příležitosti se taky převlékla do svých mudlovských věcí.
Venku byla naprostá tma, nástěnné hodiny odbily půl čtvrté ráno a v jednom z hotelových pokojů se nejprve rozzářilo světlo zbarvené do zelena a poté se ozval výbuch.
"Draco, proboha, žiješ?" Hermiona vletěla do pokoje zrovna ve chvíli, když tlaková vlna odhodila Draca na protější zeď.
"Blbá otázka, Grangerová," zavrčel a s její pomocí se postavil.
"Máš to sbalené?" Zeptal se a vydal se ke dveřím ložnice. Hermiona přikývla a následovala ho. Sledovala, jak všechny kufry zmenšil a nastrkal si je do kapes.
"To tam chceš stát do té doby, dokaď sem nepřijdou smrtijedi?" zeptal se jí s posměchem v hlase.
"Přemístíme se, au," Draco klesl do kolen a sevřel levé předloktí.
"Ukaž mi to!" poručila Hermiona a násilím mu vyhrnula rukáv, který se začal zbarvovat do ruda.
"Muselo to být chráněné nějakou kletbou. Nebo se jen chtěl pojistit, že když to zničí jeden z jeho věrných, tak bude trpět," řekl a na čele se mu začal perlit pot.
Z jeho znamení zla vytékala spousta krve. Vypadalo to, jako by bylo čerstvě vyřezané.
"Můžu zkusit přemístit nás oba. Ale už nemám moc sil. Co když skončíme někde v půli cesty?" vyhrkla vyděšeně, ale její obavy zmizely, když na chodbě uslyšela dusot nohou.
"Dobře. Zkus se alespoň trochu držet." Vytáhla hůlku a natáhla paži k Dracovi. Ten se jí chytl, ale ne moc pevně.
"Kruci, chceš se během cesty někde odpojit?" zakřičela na něj. Prudce odtočila hlavu ke dveřím, které právě vyletěly z pantů. Na nic nečekala a objala Draca kolem hrudi.
'Dowsnova 25' pomyslela si a ucítila škubnutí u pupíku. Zmizeli zrovna, když do pokoje vtrhla tlupa smrtijedů. Přemisťovali se dlouho, ale přeci jen konečně našli ten správný dům.
Svalili se na podlahu setmělého bytu. Podívala se na Draca, který se celý potil a klepal. Levitačním kouzlem ho přepravila do své postele a vydala se do koupelny pro nějaké lektvary.
"Posilňující, ten budu potřebovat já, dokrvující pro Draca, tenhle by měl srazit horečku a tenhle je pro klidný spánek," odříkala si sama pro sebe a i s lektvary v rukou vyběhla do ložnice. Draco se celý třásl a potůčky potu se mu valily po tvářích. Ihned do něj nalila hořký lektvar proti horečce a rudý, dokrvující lektvar. Znovu odběhla k lékárničce a z ní vyndala gázu, desinfekční roztok a obvazy. Jak se znovu objevila v ložnici, Draco se už netřásl a pot z něj nevalil, jen pár perliček se mu lesklo na čele. Sundala mu opatrně košili a ihned se začala věnovat jeho ruce. Na plátek gázy nalila desinfekci a jemně mu přejela po předloktí. Do ruky vzala hůlku a soustředěně zavřela oči. Nebyla lékouzelnice, ale první pomoc museli znát. Tiše zamumlala kouzlo, které by mělo zastavit krvácení. Podařilo se. Rána na ruce se zacelila. Vyděsila se, když po černém znamení zla zbylo pár jizev, které tvarem znamení připomínaly.
'Logické. Je to jako odstranění, znak toho, žes zradil,' zadívala se na Dracovo bělostně světlé předloktí, na kterém se lesklo jen pár růžových jizev. Naposledy Dracovi otevřela pusu, aby mu do krku nalila lektvar, který mu zajistí klidný spánek a pak se únavou svezla do křesla vedle postele.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mischulka mischulka | Web | 24. srpna 2008 v 20:08 | Reagovat

ahojky...tak zase zpět?:))...moc pěkný...

2 MEG MEG | Web | 25. srpna 2008 v 11:37 | Reagovat

Skvělé , prostě superní...Honem dalej.xDxD

3 Valli Valli | Web | 25. srpna 2008 v 22:36 | Reagovat

super!!!!!!!!!!!!!!!!!!už aby byl další dílek!!!!!:)já už chců aby měli děti xD

4 Dorea Dorea | Web | 14. července 2009 v 0:53 | Reagovat

napínavá kapitola... neuškodí... a jak se o něho Hermiona pěkně stará, že by o něho měla strach? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama